Autor v textu dokládá skutečnost, že Dewey nebyl v Českém prostředí řádně pochopen a tedy ani aplikován. To může vést k odmítnutí údajně „Deweyho pedagogiky“. Ve druhé části textu se autor věnuje ...epistemologické metarovině a kontinuu cílů a prostředků jako pozadí, které utváří pragmatistickou pedagogiku. V rámci tohoto pozadí se dotýká důležitého rozlišení na výuku vedenou prostřednictvím smysluplné činorodé aktivity (occupation) a výuku úzce zaměřenou na přípravu na zaměstnání (vocation). Ve třetí části představuje dva základní principy deweyovské pedagogiky – kontinuitu a interaktivní charakter zkušenosti a sociální kontrolu pedagogického procesu, která probíhá socializací a intelektualizací původních impulzů žáka. Na těchto principech autor dokládá, že Deweyho pedagogiku nemůže chápat jako „pedocentrickou”. Pedocentrimus je zde ve vztahu k Deweyho dílu představen jako jeden z projevů ideologizace pedagogického diskurzu. Ve čtvrté části je poukázáno na to, jak byly Deweyho myšlenky ideologizovány již v americkém progresivistickém hnutí. V páté části autor upozorňuje na analogické tendence v českém pedagogickém diskurzu.klíčová slova: alternativní pedagogika; Dewey; kontinuum cílů a prostředků; kontinuita zkušenosti; pragmatistická pedagogika; sociální kontrola
Příspěvek popisuje paradigmatický obrat, který pozměňuje raně moderní východiska vědy. Opouští objektivistický realismus a korespondenční teorii pravdy a poznání. V textu autor představuje ...pragmatistickou teorii poznání (Dewey) a závěry pozdní fenomenologie (Merleau-Ponty, Barbaras, Ricoeur), která znovu objevuje faktické kořeny transcendentální roviny. Oba směry zdůrazňují vliv tělesnosti na proces poznání, což vede k závazkům, jež významně proměňují metafyzická východiska moderní vědy. Změny, které autor popisuje, se dotýkají jak metodologické, tak teoretické roviny. Na rovině metodologie autor poukazuje na to, jak je rozpouštěna příliš striktní hranice mezi přírodními a sociálními vědami a mezi kvantitativní a kvalitativní metodologií, a dokládá potřebu nahradit tato rozdělení tzv. „kontinuitou disciplinovaného vědeckého výzkumu“. Na teoretické rovině autor popisuje změnu role teorie a význam, jaký v této proměně hraje znovuobjevení somatické dimenze lidského poznání. Všechny tyto změny zásadně proměňují sebereflexi vědy jak na obecné úrovni, takna úrovni jednotlivých disciplín – tedy i v pedagogice.
Diverzitu autorka začíná analyzovat na pojmotvorné úrovni sledujíc, jak původně francouzské slovo „social" bylo reflektováno v německé oblasti. Právě tyto vztahy určují pozadí profesionalizace obou ...disciplín a podle jejich vzájemného poměru vytyčuje význam té či oné disciplíny v disciplinárním systému věd. Zde může čtenář vidět, jak se jednotlivé kulturní oblasti navzájem obohacují, ale také, jak si podle svých vlastních potřeb ze svých sesterských verzí vybírají to, co se zdá být v dané době a kulturním milieu aktuální a potřebné. Toto napětí je ze svého principu centrálním faktorem pro jakékoli pojetí sociální pedagogiky, protože jedinec se může rozvinout v individuální osobnost pouze v určitém typu společnosti, ale zároveň musí být zachována dostatečně vysoká míra socializace, sociální integrace a sociální koheze, aby tato společnost mohla být ustavena a dále se udržovat. Právě tento oddíl by při méně pečlivé recepci mohl čtenář pokládat za soubor tří samostatných kapitol, které jsou do společného oddílu pouze vřazeny. Ale právě tento oddíl ve svém celku poskytuje klíč к interpretaci celé monografie. Např. odlišením vědy o výchově od praktické výchovy a filozofie výchovy, kdy první je onou skutečnou empirickou vědou a ty druhé dvě jsou sice nutným, ale z vědeckého hlediska nepříjemným doplňkem (ktomu viz v Čechách známé dílo W. Brezinky Východiska к poznání výchovy). V tomto modelu se také hroutí přesvědčení sociálního vědce o jeho roli jako nezúčastněného pozorovatele, což má významné důsledky nejen pro sociálně pedagogickou praxi, ale také pro epistemologická a metodologická východiska, skrze něž je nutné přistupovat к výzkumu sociální reality.
The text presented is a case study of one specific school in the Czech Republic, where many pupils with migrant backgrounds are concentrated. On the theoretical level, the study is based on ...experiential epistemology, which emphasizes interactions over the states and essences of actors or environments. This approach enables researchers to put the Bronfenbrenner’s model of the ecological system in a broader context of Chicago School (interactions) and Palo Alto School (communication). Bronfenbrenner’s concept of the mesosystem (in our case of the school) draw attention to the importance of communication and to specify three significant themes. The themes detect conditions that support and deepen the self/development of all actors involved (pupils, teachers, management, parents, etc.). In the methodological part, the themes have used as the frame for the frame analysis. In this way, the data collected in the school by observations, field notes, interviews are analysed. Although there are not many such schools like the one the authors research, they play an essential role in the integration of migrants into Czech society. That is the reason why the authors can discuss the outcomes of the study in a broader context and offer specific recommendations for state policies on the migrants’ inclusion.
Why education reforms are often unsuccessful? Why is the school environment essentially toxic and systemically hindering the education process? Why, despite the sincere efforts of enlightened ...headmasters and teachers to change the face of the school, is it not actually transforming it? The book shows that reforms only affect the surface of schools. The core of the school institution is governed by rationality, which is associated with the industrial nationalist era. This rationality, at many levels – from state, to regional, to the level of everyday action of all actors – contradicts the structure of the globalizing world, its networking and non-hierarchical nature. In this new world, the institution of the school is still an institution that systematically norms and homogenizes the population and excludes all “inadaptable”. We are on the threshold of a whole new era, but schools sound with the rhythm of the 19th century.
The rays of elaborate goodwill without bounds spread in all directions like the waves on a fish pond through education. The rays emanate from a woman named Cyril Mooney and are gradually hitting more ...and more people with their glow. Here, Sip offers some details about Sister Cyril. With the arrival of Sister Cyril as Principal of Loreto (Sealdah) School in Kolkata, India, the wall that separates between the poor and the wealthy was abandoned. The wall became more penetrable. In the end it stopped being a wall and became an osmotic membrane, which sucks in the desperate and street children and on the contrary releases teachers (mistresses) and female pupils in the opposite direction who within the framework of the curriculum go out to help their less fortunate brothers and sisters.
PDF
