Autor analizira, u osnovnim crtama, odnos ljudske vrste prema okolišu od primitivnih društava do današnjih dana. Ističe da je čovjek, kao jedina nespecijalizirana životinja, prisiljen na ...anti¬ekološko djelovanje, tj. preobrazbu prirodne okoline, ali da je ona bila lokalnog ili regionalnog karaktera do modernog doba. U toku XIX. stoljeća dolazi do znatnijeg uništavanja i zaga|ivanja okoliša u industrijskim zemljama Europe i sjeverne Amerike. Ta se tendencija znatno pojačava u XX. stoljeću na razini cijelog svijeta zbog demografske eksplozije, masovne konzumentske indus¬trije u bogatim zemljama, te, ponajviše, zbog proizvodnje kemikalija, radioaktivnih izotopa i, zadnjih desetljeća, ubrzanog istrebljivanja bezbrojnih vrsta i agresije, u obliku genetskog inženjeringa, na same osnove života. Dominantna rješenja — tehničke inovacije, eko–paternalizam, spašavanje pojedinih vrsta itd. — nisu niti opravdana, jer brane masovnu anticivilizaciju, niti realna, jer se dugoročno ne mogu održati. Nastavak takve djelatnosti vodi u sigurnu propast i jedino je rješenje, ako za njega još ima vremena, drastično smanjenje broja stanovnika i odbacivanje krivog tehnicističko–konzumentskog načina života, te prihvaćanje duhovnih vrijednosti — nespecijalističkog obrazovanja i razmišljanja, etičkih i estetskih vrijednosti.
Rad se sastoji od tri dijela. U prvom dijelu govori se o njemačkoj okupaciji sjeverne Dalmacije nakon kapitulacije Italije 8. rujna 1943., uključujući tu i selo Vrsi te cjelokupnu općinu Nin, odnosno ...zadarsko-ninski kraj do Velebita. Zatim se pobliže govori o sudjelovanju Vršana u najbližim partizanskim postrojbama: Odredu Plavi Jadran, Mornaričkom odredu Ražanac-Nin i Zadarskom partizanskom odredu. U drugom dijelu pobliže se navode Vršani u ustašama, domobranima i partizanima; navode se poginuli te civilne žrtve rata i poraća. I u trećem dijelu raspravlja se o oslobođenju od fašističkonacističke okupacije, gradnji prvoga partizanskog spomenika u Vrsima, pobjedi partizana i uvođenju komunističke diktature.
Michal Kopeček a Pavel Kolář představují mezinárodní badatelský projekt „Socialistická diktatura jako myšlenkový svět: Reprezentace společenského řádu a proměny panství ve středovýchodní Evropě druhé ...poloviny 20. století“, který v letech 2007 až 2010 realizovaly společně postupimské Centrum pro výzkum soudobých dějin (Pavel Kolář, Thomas Lindenberger, Martin Sabrow) a pražský Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (Michal Kopeček) za finanční podpory německé Nadace Volkswagen. Úvodní text k tematickému bloku článků tohoto čísla Soudobých dějin, který vzešel z uvedeného projektu, objasňuje jeho smysl, myšlenková východiska a společensko-historiografický kontext „historizace diktatur“ a přibližuje konkrétní náplň projektu. Ve srovnávací perspektivě, která obsáhla celou střední a východní Evropu, se účastníci projektu z pohledu kulturních dějin a dějin všedního dne snažili osvětlit způsoby, jak se ustavovaly, reprodukovaly a nakonec hroutily komunistické diktatury. Klíčový konceptuální nástroj pro ně představoval pojem „myšlenkového světa“ (Sinnwelt), který lze chápat jako prostor „předpolitického akceptování“ socialismu, jako zónu, v níž historičtí aktéři každodenně konstruovali smysl stávajícího sociálního pořádku a v níž byla každodenním jednáním stále znovu obnovována jeho legitimita. Úvodní text rešeršuje jednotlivé individuální projekty, které tvořily hlavní náplň celého komplexního projektu, a informuje o přednáškových cyklech a konferencích, které byly v jeho rámci uspořádány.
Michal Kopeček, Pavel Kolář.
U članku je najprije obrađen pojam politike i političkoga u svome povijesnom razvoju i različitosti. Došlo se do određenih elemenata koji su važni za obradu teme sa stajališta Božjega kraljevstva. ...Potom je znatno šire obrađen pojam Božjega kraljevstva i njegovih bitnih obilježja. Božje kraljevstvo čini zajedničku stvarnost kao Božju i ljudsku. Ono je novi Božji odnos prema svijetu i čovjeku koji prerasta u međuodnos ljudi međusobno. Božje kraljevstvo ima svoju logiku djelovanja koja se očituje u bitno novim odnosima prema čovjeku, vlasti i bogatstvu, odnosno kapitalu. Upravo su to tri bitne sastavnice politike.
Iz stavljanja u međuodnos politike i Božjega kraljevstva proizlazi da Isus ni u kojem slučaju nije bio političar, ali da su njegovo djelovanje i život nosili itekako obilježja političkoga. Božje kraljevstvo ostaje kritika svake vlasti koja proklamira brigu za opće dobro, koje pretvara u borbu za osobni interes, za vlast kao represiju, za izgradnju vlastite veličine na tuđoj nevolji, za osobno bogaćenje. Božje kraljevstvo predstavlja suprotnost takvim stavovima. Zato su Božje kraljevstvo i politika često u vrlo napregnutim odnosima, jer Božje kraljevstvo uvijek iznova dovodi u pitanje svaku politiku i predstavlja njezinu trajnu kritiku. Zato se ne treba čuditi što je Isus postao žrtva kako religiozne tako i svjetovne politike
ORJUNA je bila ekstremna nacionalistička i šovinistička organizacija osnovana
s ciljem zaštite unitarističke jugoslovenske države. Karakterizira je primjena
drastičnih i fašističkih metoda i terora ...protiv političkih protivnika. Osim “akcionih
četa” – povezanih s Narodnom odbranom, Udruženjem četnika i vojskom
– za to su imali i svoje listove. Među njima se posebno isticala splitska Pobeda.
S njezinih se stranica obračunavalo s komunistima, klerikalcima, zajedničarima,
zagrebačkim Židovima, Trumbićem i Zagrebom, a posebno je na meti njihove
mržnje i animoziteta bio Stjepan Radić – sotoniziran i kriminaliziran na
način nezabilježen u političkoj komunikaciji.
Studie reaguje na nedávné debaty o odporu vůči státnímu socialismu v Československu a zabývá se metodologickými přístupy ke studiu rezistence ve vztahu k současnému českému bádání o „třetím odboji“. ...Autor nejdříve nastiňuje vývoj výzkumu rezistence v historiografii a dalších společenských vědách. Zabývá se zejména pracemi britských marxistických historiků z padesátých a šedesátých let minulého století, konceptem „každodenních forem rezistence“ (James C. Scott) či přístupy indické školy „subalterních studií“ (Subaltern Studies) v následujících dvou desetiletích a uvádí některé vlivné typologie rezistence. Zvláštní pozornost věnuje německým výzkumům rezistence vůči nacismu a státnímu socialismu, americkému bádání o odporu v éře stalinismu a souvisejícím odborným kontroverzím. Z perspektivy mezinárodního bádání o rezistenci pak autor kriticky analyzuje český výzkum „třetího odboje“ a v závěru studie nabízí možná východiska ze současného neradostného stavu bádání na tomto poli se záměrem podnítit historiografickou diskusi.
Vítězslav Sommer.
This article is a response to a recent debate on resistance to state socialism in Czechoslovakia. It focuses on the methods used in contemporary Czech research on the ‘Third Resistance’. The author begins by outlining developments in historical and other research on resistance. He considers in particular works by British Marxist historians in the 1950s and 1960s, James C. Scott’s concept of ‘everyday forms of resistance’, and the Indian school of ‘Subaltern Studies’ over the next two decades. He also presents some influential typologies of resistance, with special attention paid to German research on resistance to Nazism and state socialism, American research on resistance in the Stalinist era, and controversies that emerged amongst scholars in these areas. From the perspective of this international research, he then analyzes Czech scholarship on the ‘Third Resistance’. In his conclusion, the author offers possible ways out of what he sees as the currently desolate state of research on the topic, hoping thereby to provide an impulse to the historiographical debate.
a1_Tento esej byl původně publikován pod názvem „Sozialismus als Sinnwelt: Diktatorische Herrschaft in zeithistorischen Perspektiven“ v časopise Potsdamer Bulletin für Zeithistorische Studien, č. ...40–41 (2007), s. 9–23. Autor v něm v souvislosti s historickým výzkumem Německé demokratické republiky osvětluje koncept „myšlenkového světa“ (Sinnwelt) jako produktivní a perspektivní cesty k pochopení toho, jak se etablovaly, fungovaly a zhroutily komunistické diktatury. Dualistický obraz vládnoucích a ovládaných, viníků a obětí, který v jejich výkladu a hodnocení namnoze ještě převládá, není podle Sabrowa nesprávný ani zbytečný. Pomáhá totiž uvědomovat si zásadní rozdíly mezi svobodou a nesvobodou, tolerancí a útlakem, právním státem a zvůlí, vyvolává veřejný soucit a alespoň zčásti tak odčiňuje bezpráví, jehož se diktátorské režimy dopustily. Tento v podstatě normativní přístup však nedokáže uspokojivě vysvětlit dlouhodobou existenci a poměrnou stabilitu těchto režimů. Koncept „myšlenkového světa“, opírající se o weberovskou kategorii panství (Herrschaft) a původně hegelovský pojem „svébytného smyslu“ (Eigen-Sinn), umožňuje nahlédnout, že socialistická diktatura nevděčila za své trvání jen vlastní represivní povaze, ale stejnou měrou široké společenské akceptaci a vnitřním sociokulturním vazbám, a v tomto smyslu byla stejně jako další diktátorské režimy dvacátého století „participativní diktaturou“. Z tohoto pohledu se domněle „totální“ ovládání společnosti režimem jeví spíše jako permanentní proces každodenního vyjednávání, v němž obyvatelstvo pouze nereagovalo pasivně na příkazy shora, nýbrž aktivně sledovalo vlastní cíle prostřednictvím svébytných interpretací sociálního jednání a sociálních vztahů.
a2_Koncept „myšlenkového světa“ nabízí způsoby, jak proniknout do předpolitického prostoru nereflektované akceptace panství, který tvořil všednodenní socialistickou normalitu, a řadí se tak k přístupům, které lze označit jako kulturní dějiny politična. V další části statě autor ohledává obrysy „myšlenkového světa“ socialismu a vyzdvihuje některé jeho pilíře (silný důraz na principy kolektivnosti a konsenzu, téměř sakrální uctívání vědění a pravdy, boj jako ústřední metafora socialistické každodennosti, specifický pojem času založený na fundamentu pokroku).
Martin Sabrow ; přeložil Pavel Kovář.
přeloženo z němčiny
Autor vede obšírnou polemiku s některými teoretickými východisky, publikačními výsledky a tezemi mezinárodního výzkumného projektu „Socialismus jako myšlenkový svět“ (Sozialismus als Sinnwelt), tak ...jak byl představen v několika statích ve stejnojmenném tematickém čísle časopisu Soudobé dějiny (roč. 19, č. 2, 2012) a jak se promítl i do některých dalších publikací. Projekt byl společně koordinován Centrem pro bádání o soudobých dějinách v Postupimi (Zentrum für Zeithistorische Forschung Potsdam) a Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v.v.i., v Praze, jeho českými účastníky byli Pavel Kolář, Michal Kopeček, Michal Pullmann a Matěj Spurný a zapojili se do něj i badatelé z dalších zemí. Karel Hrubý stručně rekapituluje základní myšlenky, s nimiž autoři hlásící se k projektu přistupují k výkladu komunistické diktatury, připomíná dosavadní kritické a polemické hlasy k této záležitosti v českých odborných časopisech i publicistice a zasazuje tento nový pohled na nedávné dějiny do vývoje české historiografie po listopadu 1989.
Konstatuje, že tento pokus o alternativní interpretaci komunistické minulosti je reakcí na „tradiční“ výklady ve starších pracích českých historiků, jež kladly důraz především na analýzy mocenských struktur, represivních aparátů a násilných praktik komunistického vládnutí, respektive odporu proti nim. Uvedený projekt, čerpající inspiraci zejména z německých sociálněvědních koncepcí výzkumu každodennosti, oproti tomu odmítá pojímat komunistickou diktaturu jako protiklad mezi údajně všemocným režimem a bezmocnou společností, za podstatné pro porozumění jejímu charakteru považuje širokou škálu vztahů mezi vládnoucími a ovládanými v jejich spletitosti a dvojznačnosti a v jejich každodenní dimenzi a hledá vysvětlení, jak mohly komunistické diktatury trvat a relativně stabilně fungovat tak dlouhou dobu, v jistých formách společenského konsenzu, praktikách participace společnosti na diktatuře a způsobech její obnovované legitimizace.
Historiky uplatňující tyto přístupy označuje Karel Hrubý za revizionisty, protože chtějí nejen doplnit a rozšířit, ale přímo nahradit dřívější výklady, jež jsou podle nich zatíženy dědictvím překonaných teorií totalitarismu. Autor přiznává těmto revizionistům, že otevírají novou a potřebnou kapitolu historického výzkumu, dopouštějí se však podle něj také jednostranností a zkreslování skutečnosti, jež vytýkají starším historikům. Kritice autor podrobuje revizionistický koncept každodennosti, který podle něj zachycuje každodennost jen v její objektivizované, jevové podobě, například jako veřejnou společenskou konformitu, zatímco mu uniká její subjektivní stránka, tedy vnitřní smýšlení lidí; to je pro vztah k moci nedůležité jen zdánlivě, protože poukazuje i k jiným kulturním či mentálním horizontům, než nabízí svět socialistické diktatury, udržuje násilně potlačené hodnotové tradice a vytváří společenskou diferenciaci, kterou koncept participující společnosti jako celku zastírá.
Ve vztahu mezi vládnoucími a ovládanými pak revizionisté přehlížejí trvale přítomnou a výraznou asymetrii ve prospěch vládnoucích, kterým náleží iniciativa a dominance ve všech zásadních záležitostech, a prostředkům, jimiž je tato asymetrie udržována, věnují jen omezenou pozornost. Revizionistický obraz komunistické diktatury je také ovlivněn tím, že tito historici se zaměřují na její pozdější období, kdy masové represe jako nástroj politického boje a disciplinace společnosti byly nahrazeny selektivním násilím a působením veřejného diskurzu, a neintegrují do tohoto obrazu zakladatelské období stalinismu a jeho dlouhodobý vliv na vědomí společnosti. Obraz diktatury lze analýzou každodenního života doplnit a prohloubit, ale nikoli z něj vysvětlit její vznik a skutečnou podstatu. Ta tkví v přehlíženém političnu a jeho cílech, v podmaňovacích a potlačovacích procedurách a v metodách usilujících o vytvoření nové mentality ovládaných, uzavírá autor svou polemiku.
Karel Hrubý.
Obsahuje bibliografii
Ovaj članak istražuje utjecaj političkog sistema na povećanje životnog vijeka. Rezultati su iznenađujući. Iako je prosječni životni vijek dulji u demokracijama, povećanje životnog vijeka bilo je veće ...u diktaturama u periodu 1960–99. Osim toga, linearna regresija pokazala je da je u demokracijama, čak i kada su kontrolne varijable uzete u obzir, porast životnog vijeka bio niži nego u državama s diktatorskim režimom. Uz to, regresija je pokazala da se u državama s već visokim životnim vijekom, te u državama sa visokim porastom BDP per capita, životni vijek brže povećava. Na osnovu iskustva najuspješnijih država ovaj članak zaključuje da je univerzalna besplatna zdravstvena skrb, financirana od strane države, najbolje sredstvo za povećanje rasta životnog vijeka.
