Studie představuje slovinského básníka Srečka Kosovela (1904 – 1926) v kontextu celé jeho básnické tvorby od impresionismu a expresionismu až po konstruktivismus, v komplexním chápání doby, prostoru, meziliterárních kontaktů a s důrazem na jeho individuální básnický výraz. V analytické části jsme se zaměřili na překladovou recepci Kosovelovy poezie v českém a slovenském prostoru v průběhu 20. a 21. století. Prostřednictvím komentovaného bibliografického přehledu vydaných děl definujeme tři fáze recepce jeho básnické tvorby ve Slovinsku, které se rovněž reflektují ve třech etapách překladů do českého a slovenského jazyka, a to nejprve v kontextu dvou básnických antologií slovinské poezie vydaných za druhé světové války (1940), poté ve dvou samostatných výborech jako reakcích na novou recepci a vnímání Kosovela v sedmdesátých letech 20. století, a nakonec v překladech po roce 2000. Překladatelskou recepci sledujeme jak z hlediska výběru básní a kompozice jednotlivých sbírek, tak analýzy vybraných překladů a překladatelských přístupů jednotlivých překladatelů. Při tom vycházíme z rozborů básní, které existují v několika překladových verzích nebo v překladech různých překladatelů.