Cílem článku je poukázat na příkladu tří pražských lokalit na to, jak senioři vnímají podmínky v místě svého bydlení ve vztahu k uspokojování denních potřeb. Charakteristiky zkoumaných rezidenčních lokalit (centrum Prahy, revitalizující se vnitroměstská čtvrť a sídliště) jsou různou měrou ovlivněny procesy spuštěnými v průběhu postsocialistické transformace. Na vybraných územích dochází k viditelným proměnám fyzického prostředí, funkční struktury i skladby obyvatel. Tyto proměny pražských čtvrtí, v kombinaci se silným poutem k místu bydliště i nižší přizpůsobivostí starých lidí vůči změnám, ovlivňují míru rezidenční spokojenosti seniorů. Ta byla ve výzkumu sledována ve vztahu k občanské vybavenosti, veřejným prostorám, infrastruktuře a lokálním sociálním kontaktům.