Studie zkoumá základní paradoxy Nietzscheho pojetí svobody v knize Mimo dobro a zlo z perspektivy Kantovy filozofie svobody. Analýza vybraných aforismů ukazuje, že Nietzscheho ambivalentní výroky týkající se vůle a svobody nejsou výrazem nekonzistence, ale nastiňují filozofii svobody, která má podobu osvobozující dekonstrukce ideje svobodné vůle. Zároveň se ukazuje, že v této filozofii lze číst radikalizaci některých kantovských motivů. Těmi jsou scientistická kritika, autonomie lidské bytosti a z ní vycházející étos svobodného sebeurčení. Nietzsche zároveň překračuje Kanta tím, že odmítá dvě striktně odlišné sféry a také tím, že zdůrazňuje legitimní pluralitu řečových aktů týkajících se svobody. V důsledku toho se mu daří myslet svobodu jako projev lidského bytí v tomto světě. Nietzscheho filosofie vůle bývá často interpretována přísně naturalisticky. Výklad těchto kantovských rysů však odhaluje nedostatečnost naturalistického výkladu Nietzscheho.