Způsob, jak vysvětlit vznik a vývoj hudby a její význam pro člověka, lze popsat mimo jiné také pomocí nástrojů a metod genetiky či metod matematiky a geometrie. 1. Memetika hudby je odvozena z teorie přirozeného výběru a genetické dědičnosti, kterou poprvé vysvětlil Charles Darwin a na konci 20. století dále rozpracoval Richard Dawkins. Hlavní principy této teorie aplikované v hudbě uvádí základní kniha Stevena Jana. Je založena na myšlence, že nejmenší jednotky/tvary kulturního nebo uměleckého artefaktu jsou podobné genům a lze je nazvat „memy“. Memetické struktury hudebních skladeb závisí na třech hlavních vlastnostech „memu“ – plodnost, dlouhověkost, věrnost kopírování. Každý mem existuje, pokud se může replikovat. Důkaz jeho existence je založen na četném výskytu strukturálních prvků, které lze nalézt ve více skladbách různých skladatelů v různých stylových obdobích. Steven Jan poukázal na některé, zejména melodické memy. Naše hypotéza poukazuje na pravděpodobnost memetické podstaty v neméně důležitém hudebním parametru, kde by se memetická struktura mohla masivně replikovat – v harmonii. 2. Geometrie hudby je základem teoretické koncepce anglického hudebního teoretika Dmitrije Tymoczka. Vizualizace hudební struktury není ve své podstatě zcela nová, v hudební teorii se k vizualizaci hudebních vztahů v minulosti používaly některé geometrické objekty – jako kvintový kruh, mřížka vztahů kvintakordů, kruh diatonických tercií a funkcí a pod. Topologická vizualizace vztahů tonálních prostor na trojrozměrném útvaru toroidu je zpracována ve studii Hendrica Purwinse a dalších. Předkládaný článek se snaží vysvětlit možnosti, jak využít geometrických metod a principů při vizuální prezentaci některých hudebních vztahů a struktur, jako jsou intervaly, akordy, tonální vztahy a pod. Následně jsou prezentovány nové informace, které lze získat pomocí takových geometrických pohledů.