Jean-Pierre Vernant (1914–2007) byl bezesporu jedním z nejvlivnějších a nejinspirativnějších filosofů, kteří se ve 20. století zabývali starým řeckým mýtem a náboženstvím. Takzvaná „pařížská škola“, jejímž byl spiritus agens, byla volným uskupením badatelů s podobným, a přece různým přístupem. Zmínit je třeba přinejmenším historika Pierra Vidala- -Naqueta (1930–2006) a hellénistu Marcela Detienna (1935–2019), kteří s Vernantem pracovali na společných projektech a knihách. V tomto podnětném prostředí Vernant rozvinul originální metodu, s jejíž pomocí jsou staré řecké mýty vykládány na pozadí širšího kulturního kontextu nebo, chcete-li, ideologie, která formuje základní kategorie daného myšlení a vztahování se ke světu. Vernant bývá někdy považován za marxistu a strukturalistu. I když oběma těmto myšlenkovým proudům jistě vděčí za mnohé, marxistické a strukturalistické pojmy používá spíš jako nástroje analýzy a odmítá některá dogmata, na kterých ortodoxní marxisté a strukturalisté lpěli. Na jedné straně tak problematizuje schematičnost pojetí dějin u některých marxistů, na straně druhé neustále zdůrazňuje historický charakter klasifikačních struktur, které se snaží odhalit v základech starého řeckého myšlení.