Tato práce vychází z bakalářské práce, která se zabývá dílem a vztahem dvou myslitelů – Johna Ruskina, viktoriánského kritika umění a sociálně-ekonomického teoretika – a Josefa Šafaříka, brněnského filosofa a esejisty spojeného s předlistopadovým disentem. První část práce je věnována představení environmentálních souvislostí myšlení autorů jednotlivě a jejich porovnání se známými environmentálními směry. John Ruskin byl na základě analýzy jeho textů zařazen mezi antropocentristy, zatímco Josef Šafařík se nejvíce přibližuje hlubinné ekologii. V práci jsem ukázala shodné prvky myšlení u obou autorů, jimiž je zejména pojetí lidského odcizení, jehož důsledkem je ničení přírody. Jednou z příčin tohoto odcizení je mechanizace, jehož kritikou Josef Šafařík navazuje na Johna Ruskina. Oba autoři také značně kritizují orientaci na konzum a zdůrazňují úlohu mravního jednání a bytí člověka pro řešení problémů. Zároveň jsem popsala i prvky, ve kterých se jejich koncepty rozcházejí.