Tato studie představuje výsledky projektu „Paměť zvuku: evoluční principy interpretační tradice české hudby na příkladu děl Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany“ (TAČR). Cílem projektu je vytvořit ...analytické nástroje pro analýzu hudebně-interpretačního výkonu. Projekt zkoumá využití výpočetních metod, strojového učení a umělé inteligence k zachycení interpretačního vývoje klavírních děl Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. V rámci projektu jsme připravili open-source software „MemoVision“. Tento nástroj kombinuje uživatelsky přívětivé rozhraní a moderní metody zpracování dat. Zaměřuje se na využití metod oboru získávání hudebních informací pro účely analýzy hudebně-interpretačního výkonu. Hlavní důraz je kladen na srovnávací analýzu – výpočet a rozbor rozdílů mezi vícero verzemi stejného hudebního díla. Uživatelé mohou nahrávat zvukové nahrávky, metadata a anotace pozic taktů v podobě „základní pravdy“ a označit každou nahrávku tzv. binárním štítkem. Poté software extrahuje informace ze všech nahrávek a uživateli poskytne užitečné podněty pro kvalitativní výzkum. Uživatelé mohou přehrávat konkrétní rozsahy taktů, vytvářet vlastní sekce podle hudebního významu nebo vizualizovat data o interpretačním výkonu a rozdíly mezi nahrávkami nebo skupinami nahrávek. Nástroj MemoVision kombinuje metodu synchronizace a statistického vyhodnocení spolu s možnostmi vizualizace, aby přispěl k porozumění dat o interpretačním výkonu. Možnosti softwaru jsou prezentovány také na několika interpretacích Smyčcového kvartetu č. 13 G dur, op. 106 Antonína Dvořáka a Smyčcového kvartetu č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka v sekci „Smyčcové kvartety: Dvořák–Janáček“. Následující sekce „Exkurs: České tance Bedřicha Smetany“ využívá rozsáhlou hudební databázi Smetanových českých tanců. Zastoupení nahrávek zahraničních klavíristů je sice nižší, ale tvoří dostatečně reprezentativní skupinu umožňující zachytit rozdíly mezi jednou z binárních tříd (v našem případě jsme zvolili české vs. zahraniční interprety). Cílem analýzy bylo najít takty nebo úseky, ve kterých se interpretace dvou definovaných skupin nejvíce lišily.
This article deals with the compositions of the Czech organist Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), who, unlike his contemporaries, was also a composer. He wrote around 340 works, of which more ...than a quarter are for organ. Most survive in the collection of his manuscripts deposited at the Czech Museum of Music (České muzeum hudby) in Prague.
This article deals with the compositions of the Czech organist Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), who, unlike his contemporaries, was also a composer. He wrote around 340 works, of which more ...than a quarter are for organ. Most survive in the collection of his manuscripts deposited at the Czech Museum of Music (České muzeum hudby) in Prague.
Dvořák's Mass in D was commissioned by the Czech architect and visionary Josef Hlávka for the consecration of the chapel of his mansion in Lužany; the première of the original version of the work was ...given at a private service on 11 September, 1887. However, the focus of the present article is on a version of the work subsequently prepared by Dvorak, incorporating an added part for violoncello and bass, and submitted by him to the publishing house of Novello. Though it came to be overshadowed by the later orchestration of the work, it possesses virtues worth cherishing. Haig IJtidjian conducted the first modern revival of this version in Cologne on 8 July, 2014 and is currently preparing a critical edition for publication. A thorough critical investigation of all extant manuscript sources (some hitherto neglected) is seen to shed light on the composer’s thinking and to help clarify his intentions more generally.
The collections of the Theatre Department at the National Museum in Prague contain a set of sources that allow us to see how Bohuslav Martinů participated in preparing productions of his stage works. ...This is a collection of the composer’s correspondence and comments on stage direction written on the occasion of the first Prague performance of the four-part opera
(The Plays of Mary), H 236 in 1936. The text publishes full transcripts of all of these sources with critical commentary. This involves two letters from Bohuslav Martinů addressed to Josef Munclinger, one letter from the management of the National Theatre in Prague to Bohuslav Martinů, and two lists of the composer’s comments on stage direction.
PDF
