Retroperitonealni hematom može nastati uslijed traume, no također može nastati kao posljedica rupture aneurizme aorte ili zdjelične arterije, tumora ili antikoagulantne terapije. Retroperitonealno ...krvarenje opasno za život rijetka je komplikacija antikoagulantne terapije. Enoksaparin je heparin niske molekularne težine koji ima nekoliko prednosti u odnosu na nefrakcionirani heparin. Ipak, upotreba enoksaparina nije bez rizika te može dovesti do potencijalno smrtonosnog masivnog retroperitonealnog krvarenja. Prikazan je slučaj 76 godina stare bolesnice hospitalizirane zbog akutnog koronarnog sindroma, kod koje se razvio velik retroperitonealni hematom 5. dana terapije enoksaparinom. Upotreba enoksaparina u akutnom koronarnom sindromu, kao i u standardnoj tromboprofilaksi porasla je u zadnjem desetljeću, što može dovesti do povećane učestalosti retroperitonealnog krvarenja u kliničkom okruženju. Ova činjenica zahtijeva da liječnici budu krajnje oprezni i spremni na traženje simptoma i znakova retroperitonealnog krvarenja, te valja identificati skupine bolesnika s povišenim rizikom kod kojih je neophodno pažljivo praćenje antikoagulantne terapije. Liječenje bolesnika s retroperitonealnim hematomom mora se odvijati u jedinici intenzivnog liječenja. Enoksaparin se mora isključiti iz terapije, protamin se ordinira ovisno o vremenu proteklom od zadnje doze enoksaparina, svježe smrznuta plazma i koncentrat eritrocita se daju prema potrebi, a kirurško liječenje je potrebno kod bolesnika koji se ne stabiliziraju uz konzervativno liječenje.
Úvod: U lumbálnej sympatektómie sa ireverzibilne poškodí sympatikový kmeň a gangliá segmentov L1-L5, najčastejšie L2-L4. Výkon sa robí už od roku 1923. V minulosti boli jeho indikácie široké, po ...zavedení revaskularizačných metód význam poklesol. Cieľom práce je predstaviť literárny prehľad problematiky lumbálnej sympatektómie za posledných 15 rokov. Metóda: Literárny prehľad 113 akademických článkov svetovej literatúry. Patofyziológia: Princípom je zrušenie eferentácie na alfa-1 receptory, čím dochádza k relatívnej vazodilatácii malých ciev na dolných končatinách (DKK), prerušenie eferentácie exokrinných žliaz, ktorým sa zníži objem tvoreného potu a aferentácie nociceptorov ovplyvňujúcich bolesti DKK. Indikácie: Raynaudov fenomén, thromboangiitis obliterans, ischemická choroba dolných končatín (ICHDK) u nerevaskularizovateľného nálezu v štádiu Fontain III – IV, hyperhidróza, perzistujúca bolesť DKK, chronické bolesti amputačného pahýľu, omrzliny, oziabliny. Efekt: Tri najväčšie dohľadané štúdie uvádzajú pozitívny efekt v intervale 63,6 %−93,4 % u ICHDK a 97 %−100 % u hyperhidrózy. Za pozitívny efekt u pacienta považujú teplé DKK, zvýšenie prekrvenia, akceleráciu hojenia chronických defektov, zmiznutie potenia a zmenšenie bolestí DKK. Záver: lumbálna sympatektómia je stále použiteľnou metódou v terapii vyššie uvedených chorôb. Jej efekt závisí od správnej indikácie.
Introduction: Lumbar sympathectomy (LS) irreversibly damages a part of the sympathetic trunk and adjacent ganglia between L1 and L5, typically between L2 and L4. The first LS was performed in 1923. Initially, it used to be performed very often; however, with the progress of vascular and endovascular surgery its importance gradually continues to decline. The aim of the paper is to present literature review focusing on LS over the past 15 years. Method: Literature review of 113 academic articles found in academic journal databases. Pathophysiology: Irreversible interruption of the efferent innervation leads to relative vasodilation of small vessels in lower extremities (α1-receptors blockade), and it reduces the volume of sweat due to inactivation of eccrine glands and nociception from lower limbs. Indication: Raynaud´s phenomenon, thromboangitis obliterans, non-revascularizable peripheral arterial disease (PAD) (Fontain grade III-IV), hyperhidrosis, persistent pain in lower extremities, chronic pain of amputation stump, frostbites, chilblains. Effect: The three largest studies showed a positive effect in 63.6–93.4% cases of PAD and in 97%−100% cases of hyperhidrosis. The positive effect was defined as warmer lower extremities, increased blood flow, acceleration of chronic defects healing, sweating disappearance and pain reduction. Conclusion: Lumbar sympathectomy still remains a useful method in the treatment of above mentioned diseases if properly indicated.
M. Pekař, M. Mazur, A. Pekařová, J. Kozák, A. Foltys
Po dva roky trvajících bolestech bederní páteře s narůstajícími klaudikacemi dolních končetin byl u 61leté ženy diagnostikován rozsáhlý tumor v oblasti těla L3 a retroperitonea. Nádor byl totálně ...odstraněn a provedena náhrada těla L3 a stabilizace. Po operaci přetrvávaly výrazné bolesti, oslabení dolních končetin a instabilita stoje a chůze. Po léčebné rehabilitaci došlo k vymizení bolesti, ústupu nestability i parézy levé dolní končetiny. Vývoj pooperačního stavu dokumentuje stabilometrické vyšetření.
After 2-year period of persistent pain of lumbar spine with increasing intensity of lower extremities claudication a vast tumor of L3 vertebra extending to the retroperitoneum was diagnosed in a 61-year old woman. The total L3 vertebrectomy as well as complete tumor removal has been performed and situation was reconstructed and stabilized. Pronounced pain, lower extremities paresis and instability persisted after the surgery. The rehabilitation therapy led to the relief of the pain improvement of standing and gait instability and paresis. The postoperative course is well documented by stabilometry.
Michaela Tomanová, Lenka Lhotská, Edvard Ehler, Pavel Barsa
Literatura
Cíl. Perkutánní intervence je dnes jednou ze základních metod dosažení hemostázy v traumatologii. Z hlediska péče o zraněné jde především o léčbu krvácení. Výkon navazuje velmi těsně na vyšetření CT, ...které jednoznačně prokáže aktivní krvácení především do retroperitonea, do oblasti pánve a při poranění parenchymových orgánů dutiny břišní. Cílem sdělení je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou poranění parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea a pánve. Materiál a metodika. Od roku 2008 do konce roku 2011 bylo indikováno k endovaskulární léčbě a následně na Radiologické klinice LF a FN Olomouc léčeno celkem 23 pacientů (17 mužů a 6 žen) s traumatickým krvácením do parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea či pánve. Indikací k intervenci bylo vždy aktivní arteriální krvácení sledovatelné při CT vyšetření. Průměrný věk pacientů byl 37,42 let (od 15 do 66 let). Nejčastějším embolizačním materiálem, který jsme použili, byly embolizační spirály, jen ojediněle jsme použili k embolizaci želatinovou pěnu nebo kombinaci spirál a želatinové pěny. Výsledky. U 21 nemocných byla akutní hemostatická intervence definitivní. Primární úspěšnost tedy dosáhla 91,3%. U dvou zraněných byla nutná pro opětovné krvácení reembolizace, která již byla definitivní. Opětovné krvácení je považováno za velkou komplikaci hemostatické embolizace. Během embolizace ani v jejím důsledku nedošlo k žádné jiné velké či malé komplikaci. Počet velkých komplikací tak dosáhl v našem souboru 8,7%. Závěr. Neoperační terapie je dnes preferovaná strategie léčby nemocných s poraněním parenchymatózních orgánů, retroperitonea a pánve. K endovaskulární léčbě jsou indikováni hemo dynamicky stabilní či infuzemi stabilizovaní zranění s aktivním krvácením, arteriovenózní či arterioportální pištěli nebo pseudoaneuryzmatem prokázaným dnes již výhradně pomocí CT vyšetření.
Background. Endovascular intervention is the current standard of practice to achieve hemostasis in blunt abdominal trauma. Percutaneous procedure comes after diagnostic CT examination, which is the most effective diagnostic tool to demonstrate active bleeding to the retroperitoneal space, pelvis and abdominal solid organs. The aim of the study is to evaluate endovascular treatment of abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Material and method. From 2008 to 2011 23 patients (17 men and 6 women) with traumatic bleeding from abdominal and retroperitoneal solid organs or pelvis were treated on Department of Radiology, University Hospital Olomouc. Indication for embolization was always active arterial bleeding detected on CT examination. Mean age of patients was 37.42 years (range 15-66 years). Coils and microcoils were the most frequently used embolic material. Results. Endovascular treatment was definitive in 21 patients. Primary success rate was 91.3%. Reembolization for rebleeding was needed in two patients. Rebleeding is considered as major complication. No other major or minor complication for hemostatic embolization was seen in our cohort. Major complication rate was 8.7%. Conclusion. Nonoperative management is nowadays preferred strategy of treatment in abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Hemodynamically stable or by fluid infusions stabilised patients with active ongoing bleeding, arteriovenous or arterioportal fistula or pseudoaneurysm seen on CT are nowadays indicated for endovascular treatment.
Martin Köcher, Marie Černá, Stanislav Buřval, Igor Čižmář
Literatura 19
