*2. März 1824 in Litomyšl (Leitomischl), †12. Mai 1884 in Prag, Komponist. Smetana wurde als elftes Kind und erster Sohn des Bierbrauers der Schloßbrauerei František Smetana (1777–1857) und seiner ...dri...
Tato studie představuje výsledky projektu „Paměť zvuku: evoluční principy interpretační tradice české hudby na příkladu děl Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany“ (TAČR). Cílem projektu je vytvořit ...analytické nástroje pro analýzu hudebně-interpretačního výkonu. Projekt zkoumá využití výpočetních metod, strojového učení a umělé inteligence k zachycení interpretačního vývoje klavírních děl Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. V rámci projektu jsme připravili open-source software „MemoVision“. Tento nástroj kombinuje uživatelsky přívětivé rozhraní a moderní metody zpracování dat. Zaměřuje se na využití metod oboru získávání hudebních informací pro účely analýzy hudebně-interpretačního výkonu. Hlavní důraz je kladen na srovnávací analýzu – výpočet a rozbor rozdílů mezi vícero verzemi stejného hudebního díla. Uživatelé mohou nahrávat zvukové nahrávky, metadata a anotace pozic taktů v podobě „základní pravdy“ a označit každou nahrávku tzv. binárním štítkem. Poté software extrahuje informace ze všech nahrávek a uživateli poskytne užitečné podněty pro kvalitativní výzkum. Uživatelé mohou přehrávat konkrétní rozsahy taktů, vytvářet vlastní sekce podle hudebního významu nebo vizualizovat data o interpretačním výkonu a rozdíly mezi nahrávkami nebo skupinami nahrávek. Nástroj MemoVision kombinuje metodu synchronizace a statistického vyhodnocení spolu s možnostmi vizualizace, aby přispěl k porozumění dat o interpretačním výkonu. Možnosti softwaru jsou prezentovány také na několika interpretacích Smyčcového kvartetu č. 13 G dur, op. 106 Antonína Dvořáka a Smyčcového kvartetu č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka v sekci „Smyčcové kvartety: Dvořák–Janáček“. Následující sekce „Exkurs: České tance Bedřicha Smetany“ využívá rozsáhlou hudební databázi Smetanových českých tanců. Zastoupení nahrávek zahraničních klavíristů je sice nižší, ale tvoří dostatečně reprezentativní skupinu umožňující zachytit rozdíly mezi jednou z binárních tříd (v našem případě jsme zvolili české vs. zahraniční interprety). Cílem analýzy bylo najít takty nebo úseky, ve kterých se interpretace dvou definovaných skupin nejvíce lišily.
Karel Janeček (1903–1974) was a groundbreaking figure in Czech modern music theory. Although he was active as a scholar and a composer, his place in Czech music history rests on his theoretical work. ...He was the originator of a new model for university-level music theory teaching, setting up a framework whose essence is still in use today. After a brief period of teaching at the Prague Conservatory, he spent the following three decades of his career at the Academy of Performing Arts in Prague (AMU), where he was head of the Department of Music Theory. His work as a teacher of players, singers, conductors, music directors and, most notably, composers served Janeček as an empirical testing ground for the premises, concepts, and systemic principles he came to formulate in his major books and essays. Viewed from a historical perspective, his most significant books include Základy moderní harmonie (Modern Harmony, 1949, published 1965), Hudební formy (Musical Forms, 1955), and Tektonika – nauka o stavbě skladeb (Tectonics: A Theory of the Structure of Compositions, 1968). Janeček´s teaching commitments at AMU were centered around two theoretical courses whose concepts he drew up and put into practice: namely, Nauka o skladbě (Theory of Composition), which was later renamed Study of Compositions. With the passage of time, as Janeček brought out his essential theoretical writings, his theory of composition came to serve as an obligatory supplement to all disciplines of music theory. It was focused on three areas: (a) modern harmony, (b) melody, and (c) tectonics. The study deals with two little-known areas of Janeček’s theoretical activity. First of all, there are early studies from the 1930s, a period in which he was teaching at the Music School in Plzeň. At this time, Janeček began to focus on the issue of modern harmony, and most of these articles are preparatory work for his first monograph, Modern Harmony, completed in 1949. Janeček created an original systematics of harmonic material using as few as two and as many as twelve notes in an equal-tempered system. Its classification and determination of dissonant or consonant characteristics apply to both the chords of traditional Classical-Romantic music and to modern music of the twentieth century. At this time, he also devoted himself to the analysis of Bedřich Smetana’s music. In these analyses we find the beginnings of his completely original concept of musical tectonics. Janeček thus created a new subdiscipline and analytical method (tectonic analysis). The second topic of the study is a critical analysis of Janeček’s completely unknown textbook Kontrapunkt (Counterpoint), which was created in the 1940s and was intended mainly for conservatory students. Unfortunately, the text remained unfinished, but testifies to his original approach to teaching counterpoint. Janeček’s main concern was to explain the essence of individual contrapuntal techniques, focusing on their practical application. Therefore, he limited the historical aspect and applied his specific analytical and compositional method to explain the basics of vocal counterpoint. Karel Janeček (1903–1974) war eine führende Persönlichkeit im Begründungsprozess einer modernen tschechischen Musiktheorie. Neben seinem Wirken als Gelehrter und als Komponist ging er in die Geschichte der tschechischen Musiktheorie als Urheber eines neuen Konzepts von Musiktheorie mit dem Anspruch einer universitären Disziplin ein, indem er Rahmenbedingungen einführte, die im Kern bis heute als Modell weiterwirken. Nach einer kurzen Phase, während der er am Prager Konservatorium lehrte, verbrachte Janeček die folgenden drei Jahrzehnte seiner Karriere an der Akademie für Darstellende Künste (AMU) in Prag, wo er die Musiktheorieabteilung leitete. Seine Arbeit als Lehrer von Musiker*innen, Dirigent*innen, Musikdirektor*innen und insbesondere Komponist*innen diente ihm als Experimentierfeld für die Grundsätze, Konzepte und systematischen Prinzipien, die er in seinen wichtigsten Büchern und Essays formulierte. Von weitreichender Bedeutung sind seine drei Hauptschriften Základy moderní harmonie Moderne Harmonie (1965), Hudební formy Musikalische Formen (1955) und Tektonika – nauka o stavbě skladeb Tektonik – Eine Theorie über die Struktur musikalischer Kompositionen (1968). Im Zentrum von Janečeks Unterrichtstätigkeit an der AMU standen zwei musiktheoretische Kurse, deren Konzepte er bündelte und in die Praxis umsetzte, darunter die Kompositionstheorie, die später in Studium von Kompositionenumbenannt wurde. Mit der Veröffentlichung seiner theoretischen Schriften diente Janečeks Kompositionstheorie zunehmend als obligatorische Ergänzung zu allen weiteren musiktheoretischen Disziplinen. Sie zielte auf drei Bereich ab: a) moderne Harmonie, b) Melodie sowie c) Tektonik. Die vorliegende Studie beschäftigt sich mit zwei wenig bekannten Aspekten von Janečeks theoretischem Wirken. Zunächst geht es um frühe Studien aus den 1930er Jahren, in denen Janeček an der Pilsener Musikschule lehrte. Frühzeitig spezialisierte er sich auf dem Gebiet der modernen Harmonik, und die meisten Arbeiten aus dieser Zeit sind Vorbereitungen der ersten Monographie Moderne Harmonik von 1949. Janeček entwickelte eine spezifische Systematik des harmonischen Materials von Zweiklängen (Intervallen) bis hin zu Zwölftonharmonien im Rahmen der gleichschwebend temperierten Stimmung. Seine Klassifizierung und Bezeichnung dissonanter sowie konsonanter Klangeigenschaften gilt sowohl für die Akkorde der traditionellen klassisch-romantischen Musik als auch für die der Moderne des 20. Jahrhunderts. In dieser Phase widmete er sich überdies der Analyse von Bedřich Smetanas Musik. Seine Analysen zeigen Ansätze eines völlig neuen Konzepts von tektonischer Analyse. Der zweite Gegenstand der Studie ist eine kritische Analyse von Janečeks unbekanntem Textbuch Kontrapunkt, das in den 1940er Jahren entstand und hauptsächlich für Studierende an Konservatorien bestimmt war. Diese leider unvollendet gebliebene Schrift dokumentiert den ursprünglichen Ansatz von Janečeks Kontrapunkt-Unterricht. Sein Hauptanliegen war, essentielle sowie individuelle kontrapunktische Techniken zu erklären und zu zeigen, ›wie es gemacht wird‹. Daher gab er historischen Gesichtspunkten nur begrenzt Raum und wandte seine eigene analytische und kompositorische Methode an, um die Grundlagen des Kontrapunkts zu erklären.
Rhythmic movements, such as peristaltic contraction, are initiated by output from central pattern generator (CPG) networks in the CNS. These oscillatory networks elicit locomotion in the absence of ...external sensory or descending inputs, but CPG circuits produce more directed and behaviorally relevant movement via peripheral nervous system (PNS) input. Drosophila melanogaster larval locomotion results from patterned muscle contractions moving stereotypically along the body segments, but without PNS feedback, contraction of body segments is uncoordinated. We have dissected the role of a subset of mechanosensory neurons in the larval PNS, the chordotonal organs (chos), in providing sensory feedback to the locomotor CPG circuit with Dias (Dynamic Image Analysis System) software. We analyzed mutants carrying cho mutations including atonal, a cho proneural gene, beethoven, a cho cilia class mutant, smetana and touch-insensitive larva B, two axonemal mutants, and 5D10, a weak cho mutant. All cho mutants have defects in gross path morphology compared to controls. These mutants exhibit increased frequency and duration of turning (decision-making) and reduced duration of linear locomotion. Furthermore, cho mutants affect locomotor parameters, including reduced average speed, direction change, and persistence. DIAS analysis of peristaltic waves indicates that mutants exhibit reduced average speed, positive flow and negative flow, and increased stride period. Thus, cho sensilla are major proprioceptive components that underlie touch sensitivity, locomotion, and peristaltic contraction by providing sensory feedback to the locomotor CPG circuit in larvae.
Language loyalty can be viewed from the perspective of both language stability and language shift. The paper focuses primarily on the latter as it shows how the Bohemian composer Friedrich Smetana ...(1824-1884) shifted from a predominate use of German to Czech in private and official correspondence and his diaries to become known as the Czech composer Bedřich Smetana. This change serves as a model of the collective language and social shift in Bohemia in the long 19
th
century. The paper shows, however, that Smetana encountered difficulties in making the language shift from German to Czech due to the stability of his previous language loyalty to German, tracing both Smetana's subsequent evaluation of the limited language shift's success and his explanation of its failure. In this regard, the study also considers the narrative of a Germanisation Smetana invokes to explain his loyalty to the German language during his education and beyond due to the Germanisation of educational institutions. The paper thus shows how Smetana's narrative of his own language biography is a model narrative for his generation as whole.
In June of 1892, Smetana’s
(The Bartered Bride) was heard in Vienna for the first time as part of a guest appearance by the Czech National Theatre at the International Musical and Theatrical ...Exhibition. The clear success of the opera and of the performances of the National Theatre ensemble was reflected in the reviews of the Viennese critics, who were calling for German-language performances of
on the stage of the Court Opera. On the basis of information from the archives of the Court Opera (Haus-, Hof- und Staatsarchiv), one can document the reasons why, as it turned out, the first Viennese (and German-language) stage to produce the opera was the Theater an der Wien in April 1893, and why the premiere at the Court Opera did not occur until three years later. The study also devotes attention to the first performers for both productions of
and to the circumstances of the two Viennese premieres, which opened up the pathway to other stages around the world after a thirty-year delay.
PDF
