Autori z Pražské skupiny školní etnografie se venují pojmu hry, detské hry, poté detským skupinovým hrám na sbírce 1600 záznamu od 1. do 9. trídy. Dvacet let poté, co Miloš Zapletal publikoval monumentální Velkou encyklopedii her pro deti, mládež a jejich pedagogy, se zde prezentuje bez didaktického zámeru sbírka tzv. her tradicních, folklorních, které školní deti reálne hrály v letech 1995-2000. Tyto „games" jsou trídeny jednak na 1. honicky, 2. chytacky, 3. schovky, 4. lovy, 5. závody, 6. souboje, 7. výdrže, 7*. školky, 8. bravuru, 8*. lekacky, 9. hádanky, 10. horory, 11. nápodoby, 12. trefování a 13. gender, jednak predstaveny jako 1. dotknout se, 2. v dotyku na telo, 3. vrh objektu - s dotykem na telo, 4. vrh objektem - na dráze, 5. beh - s dotykem na telo, 6. beh - na dráze, 7. kompozice pohybu - žonglování a rytmika, 8. kompozice objektu, 9. hádání, 10. fiktivní identity a príbehy. Na záver se probírá možnost v budoucnu kombinovat v klasifikaci her poetiku pudu (orálního, análního, zíracího aj.) s problematikou vztahu (oidipských ci od nich odvozených, jako soutež, „šikana", ruzné „demokratické" distribuce). Kniha obsahuje CD s rejstríky pro vyhledávání her ve full-textu sbírky, prístupném na internetu.