Huntingtonova nemoc (HD) je neurodegenerativní porucha způsobená elongací CAG repetic v genu kódující protein huntingtin (Htt). U pacientů jsou v postižených tkáních přítomny vedle monomerní formy ...hlavně N‑koncové fragmenty, oligomery a polymery mutovaného huntingtinu (mtHtt), oproti tomu samotná monomerní forma mtHtt je exprimována v podstatě ve všech buňkách. Nejvíce postižené tkáně jsou bazální ganglia a mozková kůra. V této studii jsme analyzovali přítomnost N‑koncových fragmentů a oligomerů Htt v různých tkáních 24- a 36měsíčních transgenních (TgHD) miniprasat exprimujících N‑koncovou část lidského mutovaného huntingtinu a jejich zdravých sourozenců. Zjistili jsme, že mozková kůra a varlata na rozdíl od svalu a srdce TgHD miniprasat obsahují kromě monomerní formy i N‑koncové fragmenty a oligomerní smíry. Ve svalech z 36 měsíčních TgHD miniprasat však již začíná mírná fragmentace. Tato zjištění napodobují časnou progresi onemocnění u lidí, a proto miniprase poskytuje slibný model pro terapeutické testování HD. Klíčová slova: Huntingtonova nemoc – transgenní miniprasečí model – mutovaný huntingtin –proteinové fragmenty – oligomerní struktury Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
Huntington’s disease (HD) is a neurodegenerative disorder caused by the the elongation of CAG triplet repeat in the gene encoding the huntingtin protein (Htt). In patients, in addition to the monomeric form of huntingtin, N‑terminal fragments, oligomers, and polymers are present mostly in the affected tissues, even though the mutated huntingtin (mtHtt) is expressed basically in all cells. The most affected tissues are basal ganglia and cerebral cortex. In this study we analyzed the presence of N‑terminal fragments and oligomers of Htt in different tissues of 24 and 36 months old experimental animals. This was done in our large animal model of HD, which uses transgenic (TgHD) minipigs expressing N‑terminal part of human mtHtt. Among all the tissues tested, we found cortex and testes to contain N‑terminal fragments as well as oligomeric smears in TgHD minipigs compared to wild type siblings. On the other hand, we did not detect any fragments or oligomers in muscle and heart of TgHD minipigs, only starting fragmentation in muscles of 36 months old animals. These findings mimic the early progression of the disease in humans, hence presents minipig as a promising model for therapeutic testing of HD.
D. Vidinska, J. Motlik, Z. Ellederova
Adiponektin je protein koji ima antiaterogene, protuupalne i antidijabetičke učinke u organizmu. Smatra se da je njegova koncentracija inverzno povezana s arterijskim tlakom. U ovom radu ispitivali ...smo utjecaj dvaju polimorfizama, -11377 C>G i -11391 G>A, gena za adiponektin na arterijski tlak u osoba s normalnom bubrežnom funkcijom. Normotoničari i hipertoničari nisu se razlikovali u plazmatskoj koncentraciji adiponektina, a koncentracija adiponektina nije bila korelirana s arterijskim tlakom niti u jednoj skupini ispitanika. Polimorfizmi gena za adiponektin nisu bili povezani niti s arterijskim tlakom niti s hipertenzijom, ali je polimorfizam -11391 G>A bio povezan s inzulinskom rezistencijom na način da je minor alel A bio alel povišenog rizika. U našoj skupini ispitanika polimorfizmi gena za adiponektin nisu bili povezani s arterijskim tlakom, ali potrebne su veće genetičke epidemiološke studije kako bi se ovaj odnos mogao podrobnije razjasniti.
Adiponectin is a protein with antiatherogenous, antiinflammatory and antidiabetic effects. It was found in some studies that its plasma concentration is inversely associated with blood pressure. In this thesis we evaluated the association of two common adiponectin gene polymorphisms, -11377 C>G and -11391 G>A, with blood pressure in persons with normal kidney function. Normotensives and hypertensives did not differ in plasma adiponectin concentration and adiponectin concentration was not correlated with blood pressure in the whole group or in different subgroups. Adiponectin gene polymorphisms were not associated with blood pressure or hypertension, but polymorphism -11391 G>A was associated with insulin resistance, with minor alelle A carrying increased risk. In our group of subjects adiponectin gene polymorphisms were not associated with blood pressure but further larger epidemiologic studies are warranted to clarify this relationship completely.
Zloćudne tumore karakteriziraju genetske promjene koje se u većini slučajeva mogu otkriti citogenetičkim metodama. Citogenetička istraživanja na velikom broju tumora ukazuju da kariotipske promjene ...nisu slučajno raspoređene u genomu, te su one često tumor-specifični klonski poremećaji. Patogenetski je najvažnije identificirati tzv. primarne klonske poremećaje koji su najčešće pojedinačni. Cilj ovog rada bio je istražiti citogenetičke karakteristike ponavljajućih poremećaja u malim staničnim populacijama u multiplom mijelomu i malignim limfomima iz svježeg uzorka dobivenog citološkom punkcijom. Citogenetičke karakteristike istražene su konvencionalnom tehnikom oprugavanja kromosoma i tehnikom FISH na razini interfaznih jezgara i/ili mitotskih kromosoma u 43 ispitanika s multiplim mijelomom i u 80 ispitanika s malignim limfomom. Originalni znanstveni doprinos ovog rada sastoji se u boljoj identifikaciji rijetkih kromosomskih abnormalnosti kojima se specifičnije klasificiraju maligni limfomi i multipli mijelomi, čime se doprinosi boljem kliničkom pristupu u uspostavljanju dijagnoze, prognoze i tretmana navedenih tumora.
Malignant tumours are characterised by genetic changes which can, in the majority of cases, be detected using cytogenetic methods. Cytogenetic research of great number of tumours indicate that karyotypic changes are not allocated in the genome by chance, and that they are commonly tumour-specific clone disorders. Pathogenetically, the most important step is to identify so-called primary clone disorders which are, in the majority of cases, single. The object of this thesis was to discover cytogenetic characteristics of reoccurring disorders in small cell populations in the multiple myeloma and malignant lymphoma. Cytogenetic characteristics were detected using conventional technique of striping chromosomes and FISH technique in the level of interphase nucleus and/or miotic chromosomes in 43 cases diagnosed with multiple myeloma and in 80 cases diagnosed with malignant lymphoma. An original scientific contribution in identifying rare chromosome abnormalities which is used for a more specific classification of malignant lymphoma and multiple myeloma is achieved. The research will contribute to a better clinical approach in diagnosis, prognosis and treatment of these tumors.
Tauopatie jsou neurodegenerativní onemocnění, která se vyznačují hromaděním abnormně modifikovaných forem proteinu zvaného tau především v kůře frontálních, temporálních a parietálních laloků, v ...bazálních gangliích a v mezencefalu. Molekulárně biologicky a biochemicky dobře definovaná skupina chorob má však dosti heterogenní klinické obrazy a je podstatou několika různých neurodegenerativních onemocnění tvořících frontotemporální lobární degenerace. Společným klinickým znakem těchto entit je ve větší či menší míře vyjádřený syndrom frontotemporální demence. Klinické jednotky, jež se řadí mezi klasické frontotemporální demence, však nejsou vždy podmíněny jen tauopatiemi, mnohdy je jejich etiopatogenetická podstata jiná. Účelem tohoto stručného přehledu je utřídění současné úrovně poznání vztahů mezi skupinou tauopatií a frontotemporálních lobárních degenerací. Článek obsahuje i návrh praktického postupu k upřesnění klinické diagnózy jednotlivých nozologických jednotek v rámci tauopatií.
Tauopathies are neurodegenerative disorders characterized by accumulation of abnormally modified forms of the tau-protein, predominantly in frontal, temporal and parietal cortical regions, basal ganglia and in the midbrain. Tauopathies are well defined from the molecular biological and biochemical point of view; clinical symptoms may be, however, heterogeneous. Common signs of frontotemporal lobar degenerations include a more or less prominent syndrome of frontotemporal dementia. On the other hand, the clinical picture of frontotemporal dementia may not be caused by a tauopathy only; in many cases the underlying etiopathogenic cause is different. The aim of our review is to classify the relationship between tauopathies and frontotemporal lobar degenerations. This review contains a proposal of a practical approach to refining clinical diagnosis of the different tauopathies. Key words: neurodegeneration – tauopathy – frontotemporal lobar degeneration –progressive supranuclear palsy – progressive aphasia – corticobasal syndrome The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
R. Rusina, R. Matěj, E. Růžička, J. Roth
Cíl: Cílem této pilotní studie byl celogenomový screening metylace DNA u pacientek s nádory ovarií. Sledování metylace bylo zaměřeno jak do promotorových oblastí vybraných genů, tak do ostrůvků ...bohatých na CpG. Typ studie: Pilotní studie. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno šest vzorků získaných od pacientek s nově diagnostikovaným ovariálním karci - nomem a šest vzorků nenádorových ovárií. Vzorky byly analyzovány pomocí zákazníkem navržených metylačních mikročipů založených na metylované-DNA imunoprecipitaci. Výsledky: Pomocí mikročipů navržených ve spolupráci se specialisty firmy HPST se nám podařilo poukázat u nádorové tká - ně na tendenci k celkové hypometylaci DNA. Dále se nám podařilo získat soubor hypermetylovaných genů ke konfirmačním analýzám. Závěr: Vzhledem k tomu, že změny v metylaci DNA jsou jedním z prvních projevů v průběhu karcinogeneze, mohly by být nalezené změny, v případě jejich průkazu v plazmě pacientek, v budoucnu využity jako screeningové markery u rizikové populace. Monitorování metylace DNA by mohlo přispět ke zlepšení péče o nemocné s ovariálním karcinomem, včetně možné finanční úspory díky včasné diagnóze a případné predikci odpovědi na léčbu
Objective: The aim of this pilot study was whole-genome screening of DNA methylation in ovarian cancer patients. Monito - ring of DNA methylation was focused on promoter regions and also on CpG islands. Design: Pilot study Material and methods: Our study included 6 samples obtained from patients with newly diagnosed ovarian cancer and 6 nonmalignant control samples of ovaries. All samples were analysed using a custom designed methylation microarrays based on the methylated DNA immunoprecipitation. Results: Using microarrays designed in collaboration with specialists of the HPST company we found in the tumor tissue tendency to overall DNA hypomethylation. Furthermore we managed to get a set of hypermethylated genes for confirmation analyses. Conclusion: DNA methylation changes are considered to be a one of the first changes during carcinogenesis. Due to this fact could be newly identified changes, in case of detection in plasma of ovarian cancer patient, used as screening markers in risk population. Monitoring of DNA methylation could contribute to improve the care of ovarian cancer patients, including possible financial saving due to early diagnosis and possible prediction of response to treatment.
Chmelařová M., Ruszová E., Laco J., Dvořáková E., Smetana J., Hrochová K., Palička V.
Literatura
U ovom doktorskom radu istražena je povezanost Asn680Ser FSHR polimorfizma s odgovorom ovarija na kontroliranu stimulaciju jajnika kod 104 neplodnih albanskih žena uključenih u program ICSI. Razlog ...neplodnosti u svim slučajevima je muški čimbenik. Analiza Asn680Ser polimorfizma izvršena je uporabom TaqMan SNP procedure. Učestalost genotipova je: Asn/Asn 22.1%, Asn/Ser 47.1% i Ser/Ser 30.8%. Analizirani su klinički i endokrinološki parametri u odnosu na genotip, dob, BMI i broj oocita. BMI je značajno veći u Ser/Ser u usporedbi sa Asn/Ser (P= 0.0152) i Asn/Asn (P= 0.0014). Osim statistički veće razine prolaktina (P= 0,0404), u grupi pretilih pacijentica (BMI ≥ 25) nije utvrđena nikakva statistički značajna razlika između dvije BMI podgrupe. Bazalni nivo E2 pokazao je statistički značajnu razliku (0.0308) između genotipskih varijanti. Statistički značajna razlika između PR i GR grupe nađena je s obzirom na dob, BMI, bFSH, AFC, dozu gonadotropina, period stimulacije, transfer embrija, broj dominantnih folikula, razinu E2 na dan hCG administracije i debljinu endometrija. Korelacijska analiza pokazala je statistički značajnu (P< 0.0001) negativnu korelaciju broja oocita u odnosu na dob, bFSH, period stimulacije i dozu gonadotropina. AFC i transfer embrija kao i broj dominantnih folikula, vrijednosti E2 na hCG dan i debljina endometrija su pokazali statistički značajnu (P< 0.0001) pozitivnu korelaciju sa brojem oocita.
This study investigated association of Asn680Ser FSHR polymorphism with the ovarian response in 104 women of Albanian ethnic population enrolled in ICSI program. The reason of infertility in all cases has been identified as male factor. Analysis of the Asn680Ser polymorphism was performed using TaqManR SNP Genotyping Assay. The frequencies of genotypes were: Asn/Asn 22.1%, Asn/Ser 47.1%, and Ser/Ser 30.8%. Clinical and endocrinologic parameters were analyzed based on the genotype, age, BMI and oocyte yield. BMI was significantly higher in the Ser/Ser as compared to the Asn/Ser (P= 0.0152) or the Asn/Asn group (P= 0.0014). Except significantly (P= 0.0404) higher prolactin levels in the overweight (BMI ≥ 25) group, no other statistically relevant differences were found between the two BMI subgroups. Basic E2 levels showed statistically significant difference (0.0308) between the genotype variants. Statistically significant differences between poor and good responders were found regarding the age, BMI, bFSH, AFC, gonadotropin dose, stimulation length, embryo transfer number and number of dominant follicle, peak E2 levels and endometrium thickness. Correlation analysis showed statistically significant (P< 0.0001) negative correlation of oocyte retrieval number in respect to age, bFSH, stimulation length and gonadotropin dose. AFC and embryo transfer number, as well as number of dominant follicle, peak E2 level and endometrium thickness have all showed statistically significant (P< 0.0001) positive correlation with oocyte yield.
Gastrointestinální stromální nádory jsou nejčastější mezenchymální nádory gastrointestinálního traktu. Onkogenní aktivující mutace receptorových tyrozinkináz KIT (75–80 %) a PDGFRA (10 %) mají ...zásadní význam v molekulární patogenezi GISTu. Kompletní chirurgická resekce je standardem v léčbě lokalizovaných GISTů, avšak u třetiny pacientů dochází k recidivě do 2 let po resekci. Novější léčebné strategie a zavedení cílené léčby přináší signifikantně delší přežití pacientů s GISTem. Imatinib, inhibitor receptorových tyrozinkináz, a jeho zavedení v léčbě GISTu je nejvýznamnějším krokem a má význam v léčbě 1. linie neresekabilních nebo pokročilých GISTů, rovněž v léčbě adjuvantní po resekci GISTu s vysokým rizikem rekurence. Sunitinib je indikován v léčbě druhé linie. Regorafenib byl nedávno schválen pro léčbu třetí linie pacientů s progresí nebo intolerancí léčby imatinibem a sunitinibem. Včasná identifikace skupiny pacientů rezistentních na terapii, pacientů s významnou toxicitou léčby, je důležitým cílem multidisciplinární personalizované léčby pacientů s GISTem.
Gastrointestinal stromal tumors (GISTs) are the most common mesenchymal tumors of gastrointestinal tract. Oncogenic activating mutations in the receptor tyrosine kinases, KIT (75–80 %) and platelet- derived growth factor receptor alpha (PDGFRA, 10 %) play a crucial role in the molecular pathogenesis of GIST. Complete surgical resection is the standard treatment for localized GISTs, however, recurrence is observed in approximately a third of patients 2 years following resection. Better treatment strategies and targeted therapies have improved survival rates for patients with GIST significantly. Imatinib, the receptor tyrosine kinase inhibitor, has revolutionized the therapeutic landscape for GIST patients and remains the mainstay first-line clinical option for both unresectable and advanced GISTs, as well as for adjuvant treatment after resection of high risk GISTs. Sunitinib is indicated as second-line therapy. Regorafenib has been approved recently as third-line treatment of patients who progressed on or are intolerant to prior imatinib and sunitinib. Early identification of patients with suboptimal response to therapy and treatment failure, as well as intolerable toxicities, is an important issue of a multidisciplinary personalized treatment of patients with GIST.
Beatrix Bencsiková
Literatura
Pokud je u pacientek s invazivním karcinomem prsu prokázána nadměrná exprese transmembránového proteinu HER2/c-erbB2/neu (dále jen HER2) nebo amplifikace jeho genu, je indikována cílená léčba ...humanizovanou monoklonální protilátkou trastuzumab (Herceptin™). Nově se ve světě začíná testovat metoda detekce mRNA proteinu HER2, založená na RNA in situ hybridizaci (RNAscope®). Metoda by mohla přispět ke zpřesnění diagnostiky zejména v situacích, kdy obě standardní metody vedou k hraničně pozitivním výsledkům nebo jsou tyto výsledky diskrepantní. Cílem naší práce byla optimalizace RNAscope® metody a její otestování na souboru tkáňových vzorků s diskrepantními výsledky (nadměrná exprese proteinu HER2, neprokázaná amplifikace genu HER2). Do pilotní studie bylo dosud zařazeno celkem 10 případů. U většiny z nich byla nalezena vysoká pozitivita signálu HER2 mRNA korelující s nadměrnou expresí proteinu HER2. Metoda RNAscope® by mohla být do budoucna dobrým pomocníkem. Je vysoce senzitivní a specifická, navíc oproti fluorescenční in situ hybridizaci (FISH) hodnotitelná běžným světelným mikroskopem, kde lze celkovou pozitivitu signálu hodnotit v kontextu morfologie konkrétního preparátu. Nevýhodou metody je zatím vysoká časová a finanční náročnost. Dalším cílem byla analýza frekvence výskytu nehodnotitelných vzorků z důvodů nedostatečné hybridizace v souboru 545 karcinomů prsu vyšetřených v naší laboratoři v roce 2011. Celkový podíl nevyhodnotitelných vzorků vyšetřovaných v naší laboratoři (1,3 %) odpovídá údajům uváděným v literatuře. HercepTest™ nebylo možné vyhodnotit v 1,7 % případů, FISH v 16 % případů.
The patients with invasive breast cancer are indicated for the targeted therapy by human monoclonal antibody trastuzumab (Herceptin™) only when there is an evidence of overexpression or amplification of the transmembrane HER2/c-erbB2/neu (HER2) protein or gene. Currently, detection of the HER2 mRNA using RNA in situ hybridization (RNAscope®) is being introduced. The method could be especially useful for increasing the diagnosis accuracy in the cases where both standard methods lead to border positive or discrepant results. Our study was aimed at optimizing the RNAscope® method in practice and testing it on the set of patients´ samples with discrepant results (overexpression of HER2 protein, unproved amplification of the HER2 gene). The pilot study was concluded with 10 samples up to now. In majority of these samples we found high positivity of HER2 mRNA signal correlating with overexpression of HER2 protein. In future, RNAscope® could be very useful in a routine laboratory practice. The method is highly sensitive and specific and in comparison to fluorescent in situ hybridization (FISH) it can be assess using common light microscope, where the whole positivity is evaluated in the context of the morphology of the sample. Disadvantages of this method are higher time and cost. The presented study had a second aim to analyze the HER2 overall non-assesibility rate in 545 patient samples diagnosed in our laboratory in 2011. The overall rate of non-assessable samples was 1.3 % what is in agreement with the data published in the literature. HercepTest™ was impossible to assess in 1.7 % of samples, FISH in 16 %.
Markéta Kolečková, Gabriela Kořínková, Vladimíra Koudeláková, Jana Potočková, Barbora Šopíková, Marián Hajdúch, Zdeněk Kolář
Literatura
Protein RecA730 u biokemijskim reakcijama samostalno vrši nukleaciju, a in vivo suprimira nedostatak gena recF. Određivanjem preživljenja nakon UV i gama zračenja i frekvencije konjugacijske ...rekombinacije utvrdili smo kako mutant suprimira istovremeni nedostatak oba faktora u nanošenju na jednolančanu DNA (RecBCD i RecFOR) te kako u mutantu recB1080 recQ može suprimirati nedostatak helikaze RecQ. Mutant ne može suprimirati istovremeni nedostatak obje egzonukleaze (RecBCD i RecJ). Za nastanak RecA filamenta koji sudjeluje u rekombinaciji i DNA popravku važno je da protein RecA veže i hidrolizira ATP. Dodatna mutacija recA730 u mutantu recA2201, koji ima fenotip mutanta recA nul jer ne hidrolizira ATP, dovodi do konformacijske promjene koja omogućuje dvostrukom mutantu recA730, 2201 da inducira SOS odgovor. Određivanjem razine SOS odgovora u bazalnim uvjetima i nakon uvedenog dvolančanog loma utvrdili smo kako je indukcija SOS odgovora u ovom dvostrukom mutantu ovisna o enzimu RecBCD te kako je za postizanje maksimalne razine SOS odgovora, koja je utvrđena u jednostrukom mutantu recA730, ipak potrebna i hidroliza vezanog ATP-a. Dodatna mutacija recA730 u mutantu recA4159, za koji se smatra da nema sposobnost vezanja ATP-a, nije omogućila indukciju SOS odgovora što upućuje da je jednostrukom mutantu recA730 za indukciju SOS odgovora potrebna konformacijska promjena do koje se dolazi vezanjem ATP-a. Istoznačni rezultati dobiveni su i u testu konjugacijske rekombinacije. Naposljetku je utvrđeno kako su vezanje i hidroliza ATP-a nužni za rekombinacijski popravak dvolančanih lomova u mutantu recA730.
The RecA730 protein is able to nucleate itself onto single stranded DNA and suppress the recombinational defect of a recF mutant. By determining cell survival after UV and gamma irradiation and conjugational recombination proficiency, we concluded that this mutant could suppress the deficiency of cells lacking RecA loading functions from both pathways (RecBCD, RecFOR), as well as the helicase deficiency in the recB1080 recQ mutant. It could not suppress the absence of exonuclease functions from both pathways (RecBCD, RecJ). RecA filament formation and its role in recombination and DNA repair depends on the RecA protein's ability to bind and hydrolyze ATP. The addition of the recA730 mutation in the recA2201 mutant, which has the phenotype of the recA null mutant since it is not able to hydrolyze ATP, results in a conformational change that enables the double mutant recA730, 2201 to induce the SOS response. By determining the basal level of the SOS response and the level after introduction of a double strand break, we concluded that the SOS response in this double mutant depends on the RecBCD enzyme and that the high level of SOS response, observed in the single mutant recA730, depends on ATP hydrolysis. The addition of the recA730 mutation in the recA4159 mutant, for which is assumed that does not bind ATP, did not restore the SOS induction in the single mutant recA730. This indicates that the SOS induction in mutant recA730 is dependent on a conformational change caused by ATP binding. Similar results were obtained in a conjugational recombination assay. The results we obtained strongly suggest that binding and hydrolyzing ATP are crucial for recombinational repair of double strand breaks in the mutant recA730.
Kongenitální centrální hypoventilační syndrom (CCHS) je vzácná celoživotní porucha dechového centra, s genetickým podkladem v mutaci genu PHOX2B. Onemocnění se obvykle manifestuje v novorozeneckém ...věku hypoventilací/apnoí ve spánku. Klinická tíže hypoventilace a riziko rozvoje přidružených onemocnění (Hirschsprungova choroba, nádory neurální lišty, poruchy autonomního nervového systému) se liší dle typu mutace PHOX2B genu. U 90 % pacientů se jedná o heterozygotní mutaci typu PARMs (Polyalanin Repeat Mutations), u zbylých 10 % pacientů nacházíme heterozygotní mutaci typu missence, nonsense nebo frameshift (NON‑PARMs). U prezentovaných novorozenců s geneticky potvrzeným CCHS byla v prvním týdnu po narození nápadná hypoventilace/apnoe vedoucí k významné hyperkapnii a hypoxémii. Po velmi krátké potřebě umělé plicní ventilace se fyziologické krevní plyny dařilo udržovat pomocí neinvazivní spánkové ventilace. S moderními technikami pro domácí ventilaci a sledováním ve specializovaných centrech mají děti s CCHS dlouhodobě dobrou prognózu s nízkou mortalitou.
Congenital central hypoventilation syndrome (CCHS) is a rare, lifelong disorder of the breathing centre, resulting from a mutation of the PHOX2B gene. CCHS typically manifests in newborns with alveolar hypoventilation/apnea during sleep. Clinical severity of hypoventilation and a risk of associated conditions (Hirschsprung disease, tumors of neural crest and autonomic nervous system dysfunction) depend on the type of the PHOX2B gene mutation. Approximately 90% of individuals with the CCHS phenotype are heterozygous for the PARMs‑type mutation (Polyalanine Repeat Expansion Mutations), the remaining 10% of patients express heterozygous missense‑, nonsense‑ or frameshift‑type mutation (non‑PARMs). Significant hypoventilation leading to severe hypercapnia and hypoxemia was observed in two of our newborns with proved CCHS during the first week after birth. Following a very short period of mechanical ventilation, we succeeded in maintaining physiological blood gases with noninvasive ventilation during sleep. With modern techniques for home ventilation and follow up at specialized centres, children with CCHS have good long‑term prognosis and low mortality. Key words: central hypoventilation – Ondine‘s Curse The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
T. Matějek, M. Šenkeříková, E. Ruszová, J. Malý
