Text rozvíjí diskurzivně-pragmatický koncept Mannheimovy teorie generace, především jeho myšlenku generace jako skutečnosti, která zdůrazňuje kolektivní kognitivní pozadí neboli horizont generace. Autor rovněž rozebírá vznik tohoto kognitivního pozadí v závislosti na souběžném výskytu různých časových hledisek, jako jsou biografický, historický a generační čas. K vysvětlení diskurzivních praktik generací jsou představeny koncepty „historického času“ (Robinson), „historické sémanitky“ (Luhmann) a „kulturních okruhů“. Autor tak nabízí chápání „problému generace“, které lze využít k empirickému zkoumání tohoto tématu za pomoci interpretativních a rekonstruktivních výzkumných metod.