Abstrakt: Předložená teoretická studie se zabývá problematikou utváření učebního prostředí determinující kvalitu výuky českého (mateřského) jazyka s ohledem na integraci sémanticko-logické struktury obsahu propojením jazykové a komunikační složky předmětu. Nejprve popisuje obecná východiska současného stavu se zvláštním důrazem na vztah oboru (lingvistiky) a školního předmětu, resp. výuky, analyzuje potíže, které dosavadní pojetí výuky češtiny přináší, a objasňuje jejich příčiny. Na problém se dívá z pohledu transdisciplinární didaktiky i oborové didaktiky českého jazyka. Jako řešení pak předkládá koncepci výuky českého jazyka nazvanou komunikační nauka o českém jazyku, vymezuje její zdroje a stanovuje její program. Klíčová slova: transdisciplinární didaktika, didaktika českého jazyka, český jazyk, koncepce výuky, komunikační nauka o českém jazyku, konstruktivismus, tradice, inovace.