Článek analyzuje sociální důsledky vytváření centralizovaného školského systému v Bosně a Hercegovině během rakousko-uherské okupace (1878-1918). Ve smyslu koloniální politiky Benjamina von Kállaya je vytvoření centralizovaného školského systému jednou ze zásadních podmínek ekonomického a sociálního rozvoje. Tento projekt však vedl k různým odlišným trajektoriím založeným na příslušnosti k jednotlivým etno-religiózním skupinám produkujícím odlišný habitus. Muslimská populace ztratila svou dosavadní dominantní pozíci ve společnosti, zatímco srbsko-pravoslavná část městského osídlení začala získávat prestiž a společenský vliv. Daný vývoj interpretuji na základě popisu dynamiky edukačního pole. V této studii formuluji hypotézu odlišných druhů lingvistického kapitálu, pričemž ten starší byl generovaný a oceňovaný na poli islamské učenosti, kdežto ten novější se vytvářel v nově vytvořeném systému státního školství.