Česká legislativa přiznává rodičům práva a povinnosti při výchově dětí, jejíž nedílnou součástí je jejich vzdělávání. Autoři vycházejí z předpokladu, že by rodiče proto měli mít možnost ovlivňovat i podobu školního vzdělávání svých dětí, a na základě dotazníkového šetření odpovídají na otázku, jaké mají v tomto ohledu reálné možnosti a jaké způsoby prosazování svých zájmů volí. Při prezentaci výsledků šetření se autoři soustřeďují nejprve na obvyklé chování rodičů (jednotlivců) a způsoby řešení jejich nespokojenosti vůči škole, způsoby řešení aktuálních a naléhavých potřeb, jako jsou nejasností v hodnocení dítěte, přemíra domácích úkolů apod. Dále se zabývají skupinami rodičů, které se formují díky společnému zájmu, jež chtějí ve škole prosadit. Jedná se o skupiny, které nevyvíjejí další aktivitu ve vztahu ke škole jako celku a zpravidla po dosažení svého cíle nebo uzavření problému zanikají. Poslední oddíl je věnován rodičovským sdružením a jeho činnostem hodnoceným z pohledu ředitelů škol a z pohledu rodičů.