Dariusz Rozmus a jeho spolupracovníci dospěli v posledních letech k názoru, že hutníci ve Slezsku v 11. až 13. stol. používali k hutnění olověných rud originální, „později zapomenutou“ metodu, kterou nazývají „redukce olova železem“. Olověné rudy skutečně lze, při dodržení určitých podmínek, redukovat železem a/nebo kysličníkem železnatým. Základní podmínkou takové technologie je oddělení vsázky od paliva, neboť uhlík a kysličník uhelnatý jsou podstatně silnějšími reduktanty než železo a jeho sloučeniny. Oddělení vsázky a paliva nebylo na studovaných objektech prokázáno. Co si však z výzkumu zaslouží pozornost (a co autoři opomněli podrobněji studovat), je prokazatelné použití železářských strusek jako součásti vyzdívky či výmazu olovářských pecí. Dariusz Rozmus and his co-workers have come to the conclusion in recent years that metallurgists in Silesia between the eleventh and thirteenth centuries used an original and ‘later forgotten’ method to smelt lead ores in a process they describe as the ‘reduction of lead by iron’. When certain conditions are maintained, lead ore truly can be reduced by iron and/or iron oxide. The basic condition for using this method is the separation of the charge from the carbon-containing fuel (wood, charcoal) in the furnace – for example by placing the charge in crucibles. Carbon and carbon monoxide are stronger reductants than iron and its compounds. The division of the ore charge and the fuel were not proven in the studied features. Meriting attention from the research, however (something the authors neglected to study in great detail), is the demonstrable use of iron-making slag as part of the lining of the lead smelting furnace.