Text ukazuje, jaké metody zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých se používají v zahraničí; posuzuje tyto metody z hlediska efektivity. Autorka rekapituluje výsledky výzkumu z příbuzných oblastí, nejen andragogiky samotné, ale i například neurověd. Tyto obory se zaměřují na zvýšení účinnosti programů celoživotního učení, jejich dopadu na pochopení a udržení znalostí, i rozvoj „měkkých“ dovedností, které jsou důležité pro využití poznatků v praxi. Upozorňuje současně na rizika zážitkového vzdělávání, které vyžaduje spontánní aktivitu účastníků – té nemusí být všichni schopni, což je potom vylučuje z kolektivu, s dopadem na ně samotné i zbytek skupiny. Uzavírá konstatováním, že v současnosti se zvýšená pozornost věnuje kvalitě zážitku, který zvyšuje celkový zájem o účast v programech celoživotního učení.