Studie založená na rozhovorech s představiteli českých muslimů se zabývá tím, jak interpretují koncept džihád, jaké mají tyto interpretace konsekvence pro oblast jednání a jaké faktory tyto interpretace ovlivňují. Kvalitativní metodologií analyzovaná data ukazují, že džihád chápou zároveň v širokém (bohulibé úsilí věřících) i úzkém pojetí (ozbrojený boj). Vztah genderu a džihádu pak závisí na tom, zda džihád definují široce nebo úzce. Dále nejeví přílišného entuziasmu ve věci typologie různých forem džihádu, nicméně krystalizují tři typologie. Pokud jde o úzké pojetí, shodují se, že je přípustný v sebeobraně. Naopak je tendence odmítat útočný džihád, zejména při šíření víry. Slabý konsenzus se týká podmínek, za jakých lze džihád vyhlásit a vést. Zejména nepanuje shoda na tom, jaká autorita může džihád vyhlašovat a zda vůbec existuje. Absence konsenzu se týká také toho, zda džihád vedou jen státní aktéři, nebo také ti nestátní. Interpretační pluralitu ovlivňuje pět faktorů: vztahování s