Rad analizira roman Daše Drndić Leica format (2003) iz perspektive diskurzne stilistike
i to tako što motri na koji se način načelo interdiskurzivnosti artikulira na stilskoj razini
romana pri čemu ...upravo radikalno ogoljeni interdiskurzivni šavovi postaju polazišnom
točkom interpretacije. Kao temeljna interdiskurzivna figura u ovom romanu uzima se
fuga koja istovremeno konotira složenost, polifoničnost i interdiskurzivnu premreženost
romanesknog teksta, a na metarazini otvara pitanje pamćenja i zaborava, oblikovanja i
prenošenja znanja te njegova kodiranja u jeziku i diskurzu. Analiza pokazuje kako u
navedenom romanu Daša Drndić mapira osobnu i kolektivnu povijest usložnjavanjem i
kolažiranjem različitih tipova tekstova, žanrova i diskurzā te kako se pritom stilistički
zahvati na grafičkom planu romanesknog teksta produžuju u područje njegove semantike.
Mediteranski pjesnički diskurz u značajnoj se mjeri konstituira na tradicijskome mišljenju. Prije svega to znači kako se kultura formira na ideji legitimacije gdje upravo tradiciji pripada navedeno ...mjesto. Prenošenjem, oponašanjem, parafraziranjem određenog tipa hijerarhije (vrijednosti, ideje, objekta) pa čak i njihovim dekonstruiranjem s jedne se strane napušta ideologijska povijesna prisila dok s druge strane, u procesu petrifikacije, tradicijski diskurzi bivaju postav nove ideološke prakse. Mediteranski diskurz prije svega određuje skup heterogenosti (povijesnih, geografskih, jezičnih itd.) no s nekim zajedničkim vrijednostima koje ih drže relativno zaokruženim sistemom. Unutar tih okvira promatra se pjesništvo Petra Opačića, Srećka Diane te Andriane Škunce.
...dio zasluge u vraćanju duga naše znanosti o književnosti stvaralaštvu Vesne Parun dala je i nedavno objavljena studija Tina Lemca Autorsko, povijesno, mitsko, podnaslova Pjesnički diskurz Vesne ...Parun – teorija i interpretacija, u izdanju Biakove (Zagreb, 2015). U njoj je predstavljena temeljita i promišljena poetičko-stilska analiza izabranih pjesničkih tekstova koja s pomoću nekoliko interpretativnih modaliteta (autobiografizma, figure Vremena, hiperbole, distribucije lirskoga subjekta, mediteranskoga prototeksta, simbolizacije) i svojom višedimenzionalnošću (simbološkom, strukturalno-semiotičkom i dubinsko- semantičkom) daje više osi iščitavanja pjesničkoga opusa Vesne Parun.
POVIJEST KAO KNJIŽEVNOST Saftich, Dario
Metodički obzori,
06/2008, Letnik:
3(2008)1, Številka:
5
Web Resource
Odprti dostop
U ovom eseju nastao pri kolegiju “Metodološki problemi književne povijesti”, na poslijediplomskom doktorskom studiju književnosti na Filozofskom fakultetu u Zagrebu predočene su poteškoća vezane uz ...utvrđivanje istine o prošlosti: radi se o poteškoćama koje su usko vezane uz odnos povijesti i književnosti. Radi se o prastaroj posrednoj vezi: povijest prikazuje ono što se zbilo, a književnost ono što se može zbiti: književnost teži izražavanju univerzalnog a povijest posebnog. Ako je aristotelovska koncepcija književnost poistovjećivala s pričom (mimezom), a historiografiju s diskurzom (diegezom), u postmodernom načinu razmišljanja historiografija preuzima položaj priče.
U ovom eseju usredotočio sam se na suvremene teorije o odnosu povijesti i književnosti. Danas se često govori u javnom životu da treba povijest prepustiti povjesničarima, da bi je objektivno vrednovali i došli do povijesne istine. Prema suvremenim znanstvenim saznanjima, međutim, to je naprosto nemoguće jer je povijest u stvari narativ: neminovna je selekcija i osobno tumačenje povijesnih činjenica. To još ne znači da možemo odustati od povijesnog proučavanja: povijest je ipak potrebna da bismo imali određeni pregled prošlosti, da bi ipak izašle na vidjelo najvažnije «istine» koje se ne mogu previdjeti.
Tato studie je rozdělena do tří hlavních částí: První pojednává o postavení sociálních reprezentací v systému současné psychologie a možnostech jejich využití pro současnou vědu a výzkum. Druhá se ...snaží vysvětlit okolnosti jejich vzniku a popisuje filosofickosociologické kořeny této teorie. Třetí část tohoto článku zkoumá jejich formální strukturu. Teorie sociálních reprezentací nikdy nebyla statickým a hypotetickým konstruktem, ale vždy se snažila pružně přizpůsobit stále se měnícímu kontextu reality. Sociální reprezentace jsou myšlenkami v pohybu, jsou to dynamické a otevřené fenomény a jejich koncept je formován a transformován spolu s měnícím se kontextem. Teorie sociálních reprezentací pomohla transformovat sociální psychologii na postmoderní vědeckou disciplínu, která překračuje hranice mezi psychologií, sociologií, filosofií, lingvistikou, teorií systémů a kulturní antropologií. Sociální reprezentace jsou souborem organizovaných a strukturovaných poznatků na úrovni základního společenského systému. Činí pro nás realitu srozumitelnou, bezpečnou a dávají nám možnost snadněji se v ní orientovat a sdílet ji s ostatními.
This study is divided into three main parts: The first is about position of social representations in the system of present psychology and possibilities of their use for present science and research. The second is trying to explain background of their origin and describes philosophical-sociological roots of this theory. The third part of this paper explores their formal structure. Theory of social representation has never been statistic and hypothetical construct, but has ever been trying to adapt flexibly to always changing context of reality. Social representations are ideas in movement, they are dynamic and open phenomena and their concept is formed and transformed together with the changing context. Theory of social representations helped to transform social psychology into postmodern science, which exceeds borders between psychology, sociology, philosophy, linguistics, theory of systems and cultural anthropology. Social representations are collection of organized and structured knowledges at the level of basic social system. They make the reality clear and safe for us. They give us possibility to orientate in reality easier and to share it with others.
Předkládaná výzkumná studie se zabývá zmapováním diskurzů o schizofrenii v českém prostředí. V rámci výzkumu byly prováděny polostrukturované rozhovory o schizofrenii s laiky, s lidmi s diagnózou a s ...odborníky (N = 15). Přepsané rozhovory byly následně analyzovány jedním z přístupů diskurzivní analýzy – kritickou diskurzivní psychologií. Celkem bylo identifikováno 13 odlišných interpretačních repertoárů, které respondenti využívali pro konstruování schizofrenie a člověka s diagnózou. Také byly zmapovány pozice, které tyto repertoáry umožňují zaujmout, důsledky, jaké identifikované repertoáry přináší, a repertoáry byly zasazeny do globálních diskurzů. Respondenti zaujímali větší množství mnohdy protichůdných repertoárů. V diskusi byly následně konfrontovány výsledky s relevantními studiemi. Dále byly popsány limity předkládané studie a návrhy možných navazujících výzkumů a aplikace do praxe.
The presented research study deals with the mapping of discourses on schizophrenia in the Czech environment. The research conducted semi-structured interviews on schizophrenia with lay people, people with diagnosis and experts (N = 15). Those transcribed interviews were subsequently analyzed by one of the discoursive analysis approach – critical discursive psychology. Overall, 13 different interpretative repertoires used by respondents for the construction of schizophrenia and schizophrenic people were identified. Positions that could be hold thanks to these repertoires and consequences of these repertoires were also described. Respondents used a larger number of often conflicting repertoires. Results were confronted with relevant studies in discussion. Further, limits of this study were described as well as suggestions of possible follow-up research and practical application.
Particles as an inflexible and synsemantic word class have already become a theme of many individual studies. According to the general definition particle indicates a relation of the speaker to the ...statement, he/she expresses modality of the sentence or emphasizes constituent of a/the sentence. Some of the particles have the validity of sentence, e. g. Ano. Nikoli. Zajisté. So called proper particles cannot stand in the function of another word class: ať, kéž. On the contrary, improper particles can be (according with coocurence) another word class, too: jistě, asi, prý. Goal of this paper is to point in which contexts the particle bohužel, although it is a non-sentence expression, can gain the character of sentence equivalent and which functions its synonyms and antonyms have.
PDF
