V prispevku preučujemo evropeizacijske vplive na oblikovanje politike in prakse izobraževanja odraslih v Sloveniji. V prvem delu pojasnjujemo koncept evropeizacije izobraževanja, analiziramo evropsko ...politiko izobraževanja odraslih in opozarjamo na prevladujočo instrumentalno ekonomistično konceptualizacijo izobraževanja odraslih. V drugem, empiričnem delu analiziramo politiko izobraževanja odraslih – resoluciji o nacionalnem programu izobraževanja odraslih (2004, 2013) ter letne programe izobraževanja odraslih za obdobje od 2005 do 2018 – in opažamo, kako je evropski ekonomistični diskurz prežel nacionalni kontekst, kakor tudi, kako so finančni mehanizmi potržili področje izobraževanja odraslih v Sloveniji. Ugotavljamo, da se je slovenska politika izobraževanja odraslih priporočilom Evropske unije prilagodila tako, da so od začetka krize v letu 2008 do leta 2016 nacionalna sredstva za izobraževanje odraslih stalno upadala, kar je posledica varčevalnih ukrepov, ki zadevajo izobraževalni sistem, šele po letu 2016 so se postopno začela spet povečevati. S tem ko se Slovenija vztrajno podreja evropskim standardom, ki vključujejo zlasti reformo poklicnega izobraževanja, privatizacijo in komercializacijo izobraževanja odraslih, izgublja svojo izhodiščno vlogo, ki jo je pri razvoju izobraževanja odraslih imela po osamosvojitvi.
If one lesson emerges clearly from fifty years of European integration it is that political aims should be pursued by overtly political means, and not by roundabout economic or legal strategies. The ...functionalist strategy of promoting spillovers from one economic sector to another has failed to achieve a steady progress towards a federal union, as Jean Monnet and other functionalists had hoped. On the other hand, the unanticipated results of 'integration through law' have included over-regulation and an institutional framework which is too rigid to allow significant policy and institutional innovations. Thus, integration by stealth has produced sub-optimal policies and a steady loss of legitimacy by the supranational institutions. Both the functionalist approach and the classic Community Method are becoming obsolete. This major statement from a leading European scholar provides the most thorough analysis currently available of the pitfalls and ambiguities of 50 years of European integration, without losing sight of its benefits. Majone provides a clear demonstration of how a number of European policies - including environmental protection - lack a logically defensible rationale, while showing how, in other cases, objectives may be better achieved by re-nationalizing the policy in question. He also shows how, in an information-rich environment, co-ordination by mutual adjustment becomes possible, meaning that member states are no longer as dependent on central institutions as in the past. He explains how the challenge for future research is to investigate methods-other than delegation to supranational institutions-by which member states can credibly commit themselves to collective action. Dilemmas of European Integration concludes by explaining exactly why the model of a United States of Europe is bound to fail-not just due to lack of popular support, but because it finds itself unable to deliver the public goods which Europeans expect to receive from a full fledged government. Although failing as a would-be federation, the present Union could become an effective confederation, built on the solid foundation of market integration. The new Constitutional Treaty, Majone argues, seems to point in this direction. Available in OSO: http://www.oxfordscholarship.com/oso/public/content/politicalscience//toc.html
This major new book introduces and examines the latest developments in European foreign policy. It provides a complete overview of the ways in which the very nature of foreign policy in Europe has ...changed and advances new insights into contemporary European foreign policy analysis.
Provider: Czech digital library/Česká digitální knihovna - Institution: Academy of Sciences Library/Knihovna Akademie věd ČR - Data provided by Europeana Collections- V posledních letech se věcná ...působnost institutu přidružení k Evropské unii podstatně měnila,a to zejména jako důsledek změn primárního práva EU, spočívajících v přijímání specifických právníchzákladů pro ty vnější vztahy, jež podle původního znění zakládacích Smluv byly pokryty právě přidružením.Současný stav poté, co Amsterdamská smlouva (1997) dala samostatný právní základ rozvojové spolupráci(ex-čl. 177-181 SES),Niceská smlouva (2001) zakotvila výslovně hospodářskou, finanční a technickouspolupráci (HFTS; ex-čl. 181a SES) a Lisabonská smlouva v čl. 8 SEU dala základ EPS, umožňuje EUdva ne zcela souladné přístupy: buď EU může konkrétní vnější smlouvu uzavírat na co nejpřesnějšímzákladě, anebo – což považujeme za pravděpodobnější – flexibilně využívat nejednoznačného obsahovéhovymezení přidružení, HFTS a EPS k zohlednění politické vůle druhé smluvní strany. Rozdíly mezi těmitojednotlivými instituty vnějších vztahů EU, ale hlavně přesahy mezi nimi vskutku poskytují EU značnouflexibilitu, umožňující jak zohlednit politická přání mimounijní smluvní strany, tak i nenarušit principsvěření pravomocí v EU, vyžadující dostatečný právní základ ve Smlouvách pro každou činnost EU.Tento flexibilní potenciál je ale třeba nejprve osvědčit v praxi: článku 212 SFEU o HFTS možná bylo odNiceské smlouvy (2001) dopřáno málo času, aby jeho působnost byla dostatečně využita, a již vznikl dalšílisabonský čl. 8 SEU o EPS. Zatímco z čl. 212 SFEU (HFTS) vyplývá jasně souvislost s rozvojovou politikou,čl. 8 SEU (EPS) hovoří o výsadních vztazích, a má tak blíže k přidružení podle čl. 217 SFEU (přidružení).Z toho by se dalo dovodit, že implicitně existuje určitá hierarchie mezi těmito srovnatelnými právnímizáklady vnějších vztahů EU: rozvojová spolupráce – HFTS – přidružení – EPS. Tuto posloupnost podporujei systematika SFEU, ovšem s výjimkou ustanovení o EPS: jde o čl. 208-211, 212-213 a 217 SFEU (a čl. 8 SEU),stejně jako úvahy o využitelnosti čl. 8 SEU jako právního základu „pokročilého statusu“ zemí jižníhopartnerství EPS oproti současnému přidružení podle čl. 217 SFEU. Nicméně možnost použití dohodyo HFTS jako předpokoje pozdějšího přistoupení, výslovně předvídaná čl. 218/8 SFEU, však tuto hierarchiirelativizuje. Je tedy třeba vyčkat, zda i praxe vnějších vztahů EU bude tuto právně-teoretickou hierarchiirespektovat a podporovat.- Over the last years, the scope of the association with the European Union has changed fundamentally. It was mainly due to the modifications of the EU primary law, namely the adoption of specific legal bases for external relations which, in the founding Treaties, had been covered by the notion of association – development cooperation by the Amsterdam Treaty (1992) (ex Art. 177-181 TEC); the express regulation of the Economic, Finacial and Technical Cooperation (EFTC) by the Treaty of Nice (2001) (ex Art. 181 TEC); and the European Neighbourhood Policy (ENP) provisions in Article
8 TEU of the Lisbon Treaty – allows the EU to adopt two not entirely coherent approaches. The first option is to conclude a specific external agreement on as precise a legal basis as possible; the other – and in our view more likely – option is to use flexibly the vague definitions of association, EFTC and ENP to account for the political will of the other party.
This flexibility potential first needs to be tried out in practice. The scope of Article 212 TFEU on EFTC had not been given enough time to be used more extensively between the adoption of the Treaty of Nice (2001) and the introduction of the new Lisbon article 8 TEU on the ENP.Whilst article 212 TFEU on EFTC introduces a clear link to the development policy, article 8 TEU on ENP talks about privileged relations and bears thus more resemblance to association pursuant to Article 217 TFEU. Implicitly, there exists a hierarchy between these comparable legal bases of the EU external relations: development cooperation – EFTC – ENP – association. This order is backed up also by the structure of the TFEU, (provisions on ENP being an exception): Articles 208-211, 212-213 and 217 TFEU (and Article 8 TEU). This hierarchy is, though, set into perspective by the possibility to use EFTC agreements as an antechamber to accession expressly provided for in Article 218(8) TFEU, as well as by suggestions indicating a possible use of Article 8 TEU as a legal basis for the “advanced status” of the southern
countries within the ENP, as opposed to the current association pursuant to Article 217 TFEU. Therefore we need to wait and see whether the actual application of the EU external relations policy will respect and comfort this legal-theory hierarchy.- All metadata published by Europeana are available free of restriction under the Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication. However, Europeana requests that you actively acknowledge and give attribution to all metadata sources including Europeana
PDF
