Text vychází z teoretického předpokladu, podle nehož je zásadním východiskem každé sociálněvědné analýzy rasismu to, že při snaze o pochopení fenoménu "rasy" začíná zkoumáním jazyka, forem vědění, interpretací a praktických konsekvencí, které z těchto interpretací vyplývají. Každé vědění o "rase" je propojeno s praktikami moci, které konstituují hierarchické řády klasifikace subjektů a objektů. Rasistická ideologie takto vytváří své subjekty a objekty, tj. skupinu rasistů a skupinu stigmatizovaných. V souvislosti s reprezentací rasově definovaných Druhých a jejich sociálních identit v tomto textu představujeme tělo jako diskursivní objekt, do kterého jsou prostřednictvím ideje rasy umísťovány symbolické hranice nečistoty, nenávisti, ale i zdraví či touhy. Diskurzivní řád "rasy" není vedlejším produktem, nýbrž jedním z významných kulturních forem modernity. Při konstituci národního státu, jeho zdravé, plodící, rozmnožující se populace umožnila ideologie rasismu pojmout a ospravedlnit jak koloniální boje navenek, tak normalizační boje uvnitř národa.