Děti vietnamských imigrantů bývají často považovány za premianty excelující na základních a středních školách, a to nejen v českém kontextu, ale také třeba v USA, kdy jsou již od devadesátých let považováni za „modelovou populaci“ schopnou integrace, až asimilace. Předkládaný text je příspěvkem do debaty o vzdělanostních aspirací dětí migrantů a první generaci migrantů. Tato stať vychází z kvalitativního výzkumu, v jehož rámci jsem uskutečnila celkem 50 hloubkových a polostrukturovaných rozhovorů s vietnamskými matkami (25) a jejich potomky (25). Text si klade za cíl analyzovat roli vzdělávání v naracích první generace rodičů a druhé generaci dětí. Jak se o vzdělávání mluví? Jakou roli hraje vzdělání v post-migračním životě? A jak se manifestuje v definicích rodičovství? Odpovědi na tyto otázky nám zprostředkovávají pohled na to, jak je samotnými informátory chápán migrační proces a jak je definováno rodičovství. Analýza prezentovaná v této stati sleduje, jak skrze vyprávění o vzdělávání vyprávějí rodiče i jejich děti o migraci (příchodu první generace do ČR, jakož i budoucím plánům na následnou re-emigraci/emigraci) a jak skrze tematizaci vzdělávání rodiče a jejich děti artikulují své emické definice rodičovství. Stručně řečeno, skrze pohled na artikulaci vzdělávání v rozhovorech interpretuji příběh o migraci a definice rodičovství/dětství migrantů první/druhé generace. Hlavním zjištěním, které zároveň tvoří hlavní linku, je následující rovnice: vzdělané dítě rovná se integrované dítě, integrované dítě rovná se úspěšný rodič, úspěšný rodič rovná se naplnění migračního projektu.