Cílem této studie bylo prozkoumat rozdíly mezi forehandovými horními točivými údery s 38 mm a 40 mm míčky ve stolním tenise. Účastník byl při provádění úderů filmován. Za účelem zajištění totožných podmínek při veškerých výkonech (stejné trajektorie přibližujícího se míčku) byl použit nahrávací stroj pro stolní tenis. Vzhledem k hráčově pravorukosti byly elektrody umístěny na pravé straně hráčova těla. Absolutní svalové zapojení bylo odhadováno na základě zprůměrovaných EMG signálů (mV) měřených ve všech svalech (m. biceps brachii, m. deltoideus, m. pectoralis major). Pro výpočet rozdílů mezi celkovými středními hodnotami zprůměrovaných EMG signálů mezi všemi svaly byla použita analýza rozptylu (ANOVA). Vrcholová amplituda EMG m. deltoideus anterior dosahovala u úderu s 38mm míčkem hodnoty 2,5 mV. U m. deltoideus medialis byly dosaženy s míčky obou velikostí srovnatelné hodnoty kontrakce: vrcholové hodnoty se pohybovaly v rozmezí 2,3 a 2,8 mV u 38mm míčku a v rozmezí 2,2 a 3,0 mV u 40 mm míčku. U m. biceps brachii se vrcholová amplituda EMG pohybovala mezi 1 až 2,2 mV u úderů s 38mm míčky a od 1,3 do 2,4 mV u úderů s 40 mm míčky. Podobného výsledku bylo dosaženo u kontrakcí m. pectoralis major. U úderů s 38 mm míčkem byla dosahována poměrně nerovnoměrná intenzita kontrakcí, a to v rozmezí od 1,5 mV do 2,6 mV. Vyváženějších hodnot bylo dosaženo u úderů s 40mm míčky, kdy se tyto pohybovaly mezi 1,6 až 2,2 mV. Tato zjištění nám ukázala, že u třech sledovaných svalů (m. deltoideus anterior, m. biceps brachii, m. pectoralis major) existují významné rozdíly v intenzitě EMG signálů, a můžeme tedy učinit závěr, že hráč při úderu s větším míčkem používá více svalové aktivity a že kontrakce m. pectoralis major je při úderu do většího míčku silnější.